dnes jsem se probudila do února před osmou. nakrmila jsem luku, který hned začal znovu usínat, a vydala jsem se s boříkem ven. to je takové moje provinění. resp. já to tak cítím. mám hrozně černé svědomí, že nemůžu hned po svém probuzení vzít psího kámoše na plnohodnotnou ranní prochajdu, že to všechno závisí na tom, jak luka spí nebo nespí. a i když spí, jsem nervozní a v rychlosti s boříkem během deseti minut obkroužím blok a mastíme domů. pokud je luka vzhůru a už nezabere, stojím mezi hlavními dveřmi a bořík se venčí před domem. rychlovenčí. pak čekám, až luka během dopoledne zabere a nestane-li se tak, než se nasnídám a hodím do gala, beru šátek, dám do něho karbanátka a vyrážíme s boříkem na vodítku ven. || včera jsem byla s karbanátkem po doktorech a pak jsem zakotvila s mojí sestrou a mamkou na kávě. luka to prospal. jak jinak. včera mě také čekala první vana. vysypala jsem do ní půl pytlíku bílé soli z manufaktury a zalezla si do ní i s princem ládíkem. toho jsem dnes konečně dočetla. řechtala jsem se jako blázen. prostě popis poláků byl brilantní (nemyslím to pejorativně, a ani ládík to tak nemyslel, protože jeho setkání s matějem bylo obohacující a plné humoru). smála jsem se vlastně téměř nepřetržitě. jen jedna kapitola byla věnována historii a genocidě arménů, kde žertovat opravdu nešlo. u ziburových knih mě baví nejedna věc. první, že se člověk někam podívá. druhá, cestuje zcela jinak. třetí, zibura používá skvělé jazykové prostředky. čtvrá, vzdělává. já se z jeho knih vždy tolik nového dozvím. přečetla jsem teď už jeho třetí knihu a těším se, kam se vydá pak. || dnes jsem se pustila do knížky aleny mornštajnové s názvem hana. téměř každý ji řadí do toho nejlepšího, co v loňském roce vyšlo. já se k ní dostávám až teď. poté, co jsem už přečetla z pera téhle autorky knihy hotýlek a slepá mapa. obě ty knihy bych zařadila k tomu nejlepšímu, co jsem v loňském roce přečetla. ba možná i jako to úplně nejlepší. během dvou kojení jsem přečetla devadesát stran hany, a je to pro mě stejně impozantní jako předchozí dvě knihy. má to sílu. || abych nekrněla filmově, stáhla jsem si dnes film dítě bridget jones. já mám bridget fakt ráda, ale tenhle třetí film jsem ještě neviděla. jasně, žádná intelektuálština. ale prča. doufám. nedávno jsem tu zmiňovala, že jsem začala koukat na film woodyho allena všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu (ale báli jste se zeptat). první příběh se šaškem mě fakt moc nezaujal, ale pak mi to přišlo super. ten poslední příběh byl i na můj vkus dost ujetý, ale bavila jsem se. || teď se jdu přitulit ke svému koťátku, hanu si dám vedle postele, protože mě čeká pár kojení. tím, že je luka pořád drobátko, musím ho budit v noci vícekrát. hrozný. sám se budil jednou a já si lebedila. zase to v noci nepřeháním, nechávám ho vyspat, vzbudím ho jednou navíc. ale přes den ho kojím často a hodně. tak snad přibere. když vidím ta instagramová dítka v jeho věku s buclatýma nožičkama a tvářičkama, říkám si, co to jsem za matku. ale on je jako kuřátko moc roztomilý, a věřím tomu, že během pár dnů mu půjde váha nahoru. jdu se k němu přitulit. téra