včera byl první den badboyovy dovolené. probudili jsme se, udělali si snídani, já sledovala criminal minds, on si pouštěl nějakou hudbu, a pak jel na myčku s autem. uvařil oběd a povídá mi při něm hele, a co ty tu tak normálně děláš? musela jsem se smát, protože si evidentně myslel, že já jsem doma poslední tři týdny hrozně produktivní. tak jsem mu vypočítala své činnosti jakože teda vážně dost času ležím, čtu, sleduju filmy, seriály, youtube, uklízím, chodím ven se psam. a to je všechno, přátelé! koukal na mě a a pak řekl aha. a až tenhle týden spíš polehávám doma, jinak jsem měla pořád nějaké aktivity. jaké jsou představy mužů o mateřské, kdy ještě není dítě na světě? odpoledne jsme se sebrali, dojeli do starých lázní, prošli se, málem zapojili psího kámoše do dětského focení, ale nechtěl. prosimvás ne do našeho. nějaká rodinka se tam povalovala v listí a marastu a dělala umělecké fotky, a náš bořík se jim hodil do konceptu. bohužel si vedle roční holčičky nechtěl sednout. po procházce jsme si dali kávu a bezinkovou domácí limonádu a vrátili se zase domů. na instagramu jsem byla nalákána na novou limitku od balea s lamou. ale když jsem se na ni u nás v déem včera ptala, dívala se paní prodavačka na mě, jako bych tu lamou byla já. no neměli. tak jsem koupila alespoň krém na opruzeniny. ne pro mě. || v noci jsem se klasicky nevyspala. to už začíná být takový kolorit. tradice. ležím-li na zádech, jdou mi poslíčci, ležím-li na pravém boku, břicho mě bolí, neboť chlapík je nespokojen. ležím-li na levém boku, všechno je cajk, jenže taky tak nejde spát celou noc. takže i trošku chodím po bytě, občas zajdu na záchod, dnes v noci jen pětkrát ale. uvařím si čaj, od půl čtvrté zevlím. a po šesté ráno konečně upadám za vlast. a v devět se probouzím. badboy byl ze svého prvního dovolenkového dne rozčarován. protože není zvyklý. a tak dnes ráno vezl cosi do krakonošova města. v šest naložil, před osmou vyložil, a před desátou byl doma. zkoukli jsme ještě jeden díl criminal minds a jeli do města. měla jsem dnes poslední poradnu. sestřička se mnou sepisovala nějaké věci, a ptá se, jestli budu chtít do porodnice už zítra nebo až v pondělí. no zítra, samozřejmě. pan doktor to rozhodne jinak. dost nečekaně mi provede hamiltonův hmat. dost dobrej hnus fialovej. ani to nedokážu popsat. nebyla to snad ani bolest. ale bylo to tak šíleně hnusný. ale já byla tak v šoku, že jsem se začala smát. pročež bylo rozhodnuto, že zítra do porodnice nenastoupím, že budu čekat, zda hamilton pomůže. do porodnice jsem případně objednaná na úterý ráno. badboy mě zase vyzvednul, já měla pocit, že nedojdu ani k autu, celá rozbolavělá. a tak čekáme, co nejbližší hodiny/dny přinesou. doufám, že porod. ve finále jsem asi i ráda, že mě na to doktor nepřipravil dřív, a že to prostě udělal. možná mu budu ještě vděčná. já bych totiž odmítla. fakt jsem tenhle úkon podstupovat nechtěla. asi lepší než kapačka či čípky na rozjezd porodu. huh. uvidíme. jdu to podpořit vanou, kde si budu číst. je mi nějak blbě. téra