včera odjel badboy pomoct lišce&davidovi stěhovat, prý musí dodávku vrátit do dvanácti, takže pak přijede domů. ok. já mezitím sundala desku stolu, všechno odstrkala bokem a pustila se do velkého gruntování kuchyně. badboy se stavil na skok doma s tím, že za stěhování má obědvat u našich přátel, a že mi poličku navrtá hned po příjezdu. tak jo! chtěla jsem totiž vedle kuchyňské linky ještě jednu poličku. víte, já moc nejsem na velké kuchyňské linky. ale když si tak žijete ve vlastní domácnosti, časem máte slušnou sbírku nádobí, plechovek a milých pičičandiček. a já miluju ještě všechny ty hmoždíře, mlejnky, a milé věci. když jsme zařizovali před třemi a půl lety kuchyň, koupili jsme si v ikea linku dle našeho gusta. ale pouze s dvěma horními skříňkami. a pak jsem si koupila otevřené poličky. na takové ty parádní hrnečky, co můžete vystavit a vypadají pořád hezky. a protože mi aktuálně roste břicho, a mně se špatně chodí do špajzky (což je samostatná místnůstka za kuchyní), rozhodla jsem se přesunout skleničky s různými semínky, kokosem, oříšky, mákem, .... prostě to, co ráda konzumuju... někam, kam na to dobře dostanu, aniž bych se pořád šťouchala břichem o futra. proto byla ta nová polička hrozně důležitá! od čtvrtka jsem nějaká nachlazená, což je s podivem, bo nosím kožené boty, delší topy, kabát a šálu. a tenhle týden neproběhli díky svátečnímu čtvrtku ani školky. tak kde bych se mohla nachladit? nutno dodat, že moje psychika je taková všelijaká vrtkavá. v pátek jsem si četla na internetu, co se děje s mímem ve 30. týdnu těhotenství, a dočetla jsem se i o tom, jak ženy bolí třísla. ha, to je to, co mě už dva týdny docela trápí. jenže u toho museli mít poznámku o tom, že to může být i znak toho, že se předčasně otevíráte. a tak jsem trošku zhysterčila. já nemám v plánu se ještě otevírat. nemám v plánu ležet doma. nedejbože v nemocnici. mě čekají ještě dva měsíce práce, ačkoliv bych mohla za měsíc nastoupit na mateřskou. já se prostě nemůžu otevírat. já mám jet ještě do prahy. a do drážďan. a ještě potřebuju pracovat a ládovat peníze bokem. a taky potřebujeme vybrat kočárek. a věci, které na mě všude vyskakují, že jsou nezbytné, já o nich nic nevím a každý se mě na ně ptá. óóó, sladká nevědomosti, já taky žiju, aniž by mamka měla chůvičku a monitor dechu, a teploměr do vany ve tvaru rybičky. asi mě to celé nějak semlelo, ačkoliv mě holky na instagramu uklidnily, že v těhotenství je třísla bolela hrozně, a prostě to tak je. do toho badboyova pracovní doba, kdy co by řidič kamionu prostě nechodí domů ve tři. a já jsem často doma víc sama než s ním. navíc je to hodný kluk, co neodmítne někomu pomoci. a tak stěhuje, nebo pomůže s autem. ale je to na úkor času se mnou. a když mi pak v sobotu liška zavolala, že už všichni odjeli, a jim tam zbyl jen badboy, který obědvá a potřebovali by ho, aby s davidem smontoval postele, normálně jsem bouchla. bořík byl s taťkou na chalupě, já se po bytě doslova ploužila, protože mě ta třísla bolela, do toho jsem pořád kýchala, smrkala, teklo mi z nosu, od rána jsem byla sama doma, potřebovala jsem pomoct s vrtáním, slíbil zadělat konečně tu díru do zdi v koupelně velkou jako kráva, předpřipravit všechno na malování ložnice o příštím víkendu. nakonec se do všeho pustil o hodinu později, kdy dorazil domů. mně se vzteky a tou samotou nechtělo ani mluvit. jediné, co mě těšilo, bylo jídlo! rizoto z červené rýže se sušenými houbami. a rýžové mléko, proto které jsem si sjela do déemka, a k tomu přihodila rovnou plátýnkovou masku s lenochodem od balea. při tomhle minivýletě jsem zjistila, že když udělám svižnější pohyb, ta třísla se nějak znormalizují či co, a jde to. ve čtvrtek jdu na velký últrazvuk, doufám, že všechno bude oukej, večer mě čeká totiž divadelní představení muži v ofsajdu, na které mám už půl roku lístek, a v pátek pak odjíždím na víkend do prahy. další pak chceme ject do dráždan. já prostě musím být cajk. musím se zase nějak psychicky přívětivě naladit. no nic, jdu se vysmrkat z podoby, a pak dokoukat film hořkých sedmnáct, což je film jako dělaný pro mě, haha. a budu se těšit, že jdeme dnes s badboyem na oběd, a také z toho, že mi luxuje auto, a odpoledne se máme sejít všichni u našich na kafe. jdu ladit formu. téra