včerejšek jsem si chtěla maximálně užít. v posteli. s knížkama. a odpoledne s mojí sváteční sis. asi nebyla dobrá konstelace hvězd, protože mě hned z rána rozladily opět komentáře pod jedním z MÝCH příspěvků na fb, který se ani vzdáleně netýkal mateřství. jenže všechny tyhle radilky, kované matky, mají pocit, že o ty žvásty hrozně stojím. nějak jsem tu debatu včera večer zakončila, a už mi zvonil telefon. důša. co je na tom tak špatného? přišlo mi, že se téměř hodinu bavíme o ničem, protože matky mají ten správný světonázor a pravdu, a hlavně VĚDÍ. neberu jim to. ale vadí mi, že aniž bych se něčeho dožadovala, na něco se ptala, tak mi dávají odpovědi. jistě že nejsem padlá na hlavu a vím, že moje představy rozhodně neklapnou. ale já mám spíš u ostatních pocit, že kupa věcí nejde, protože se jim do toho prostě nechce. s dětmi se přeci nedá cestovat pár let. jistě, pro pohodlnost matek to znamená, že by si to neužily tak jako, když děti neměly. není to o tom, že to nejde, ale že mají priority srovnané jinak. a určitá pohodlnost v tom zápřahu jim je prostě komfortnější. proto mě trošku hystericky rozesmálo, že mi tam dává svůj názor matka od dvou dětí, která se vdávala v sedmnácti, hned po maturitě porodila první dítě, a teď, po patnácti letech ve vztahu s manželem měli poprvé pár dní pro sebe. můžu ji jen politovat. takže asi tyhle matky začnu na svém fb regulérně blokovat, odstraňovat. přemýšlela jsem o dočasné deaktivaci fb, ale nechce se mi do toho. mám to tam nastavené tak, abych viděla veškeré novinky, zprávy, politické události. nevstupuju do žádných nesmyslných skupin. jsem jen v takových, které mi dávají smysl, viz. co čteme. a beru to jako kanál, který mi pomůže zavzpomínat a dovědět se. || včerejší telefonát byl nakonec fajn. když jsem se vyvztekala, a důša mě podarovala mateřskými radami, tak jsem další dvě hodiny mluvily o kosmetice, knihách, vztazích, kabelkách. a dohodli se, že v pondělí se uvidíme. deal. 

včera mi dorazil náš nový batoh, ze kterého mám vskutku radost, a nejraději bych v něm všude chodila. i po obýváku. ale zase prrrr. křest ohněm absolvuje o víkendu na liberecku. || za chvíli mě čeká diabetologie kvůli těhotenské cukrovce, pak jedu odučit dva kurzy, a ve dvě už mám sraz s míšou ve městě v kavárně. naposledy jsme spolu byly v dubnu tři dny v praze, od té doby fungujeme jenom telefonicky a smskově, takže se hrozně těším. 

aktuálně čekám na telefonát jedné paní, matky holčiček, které učím, takové maličko pijavice, abychom se domluvily. normálně mi připadá vskutku normální, že mi rodiče dětí telefonují a domlouváme lekce, ale s ní to není nikdy jednoduché. ale ještě pár měsíců, a skončí to. jí tedy nestačí říct jednou, že prostě prosinec a leden fungovat nebudu, a pak sice maličko ano, ale týká se to jen pár hodin, a oni to vědí tedy s dostatečným předstihem na to, aby si mohli zajistit někoho jiného. stále se ptá, jestli mi budou moct prosinec a leden, kdy je před pololetím telefonovat. připomíná mi trošku tu slečnu z čsob call centra, která mi v pátek volala a chtěla se pobavit o produktech. říkala jsem ji, že jde-li o úvěrové produkty, bavit se nebudeme. tvrdila že ne, a pak to rozbalila s kreditní kartou. buď byla debilní ona, nebo si myslela, že jsem asi já. a byť jsem stále opakovala, že nechci kreditní kartu, stále mlela svou. nakonec jsem jí musela říct, že asi velmi špatně funguje spojení mezi její a mojí linkou, protože nechápu, že jí to nestačí říct jednou. pak nasadila ještě asertivnější tón, tak jsme se rozloučily. ale popohnalo mě to k tomu, abych do banky došla a řekla si o účet zadarmo. a dostala ho. takže vlastně dobrý.

jdu prošlápnout nové botky a vyrážím těch dvě stě metrů k lékařce. see u. téra