úplně jsem zapomněla, že někdy začátkem června tomu bylo dvanáct let, co jsem si začala zapisovat svůj život tady na zelené louce. resp. začínala jsem na bloguje.cz a až konec téhle platformy mě přiměl přenést svůj virtuální život na blogspot. a tady už si pár let spokojeně existuju. nemám za ta léta absolutně žádné blogové ambice, jen mě baví zapisovat si útržky svého života někam, kde si je budu moci stále číst, pár kliknutími se k nim vracet. ty jo, stejně je to let. dvanáct! to už něco znamená. za tu dobu člověk klidně vychová dítě v téměř samostatného jedince. a vůbec, za tu dobu se dát zvládnout takových věcí. založila jsem si blog někdy po návratu ze své první aupair štace v londýně. a od té doby jsem ji absolvovala ještě jednou, byť v kratší letní podobě a na anglickém venkově. jedno léto jsem pracovala v irsku, úplně na západním pobřeží, kde břehy connemary olizuje studený atlantik. vystudovala jsem vejšku. začala pracovat v bance. přestala pracovat v bance. založila si živnosťák a pustila se do výuky angličtiny. poznala badboye, se kterým budeme za pár týdnů celých sedm let. koupila si auto a byt. pořídila si psíka boříka. a otěhotněla. také mezitím proběhlo 3x fotbalové euro, 3 x světový šampionát ve fotbale, jednou jsme se stali hokejovými mistry světa. chelsea vyhrála ligu mistrů. přečetla jsem šílenou kupu knih. viděla jsem mraky filmů. přišla o žlučník. byla několikrát v londýně. pak i v paříži, berlíně, dublinu, vídni, varšavě, drážďanech, 2x v ženevě, třikrát v chorvatsku. 4x jsem se přestěhovala. stala se vyznavačkou minimalismu. sběratelkou kosmetiky, která je mi už spíš na obtíž. a hlavně jsem pořád holka, která má kupu nesplněných snů, které si chce plnit. možná to bude maličko obtížnější, protože v tomhle mém třináctém blogovém roku porodím a život se mi krapet změní. ale bude to jen jiné, neznám a nechci znát, že něco nejde. všechno nějak jde. a na to všechno se těším. tak směle do toho. téra