prozření.

máme tu obrovskou bílou peřinu. dokonce tak velkou, že jsem si všimla, že sníh odváží technické služby na korbě náklaďáku pryč. zima je fantastická. letos si ji poprvé pořádně užívám, protože mám oblečení a je mi krásně teplo. s liškou jsme si vyrazily na prochajdu, protože jsem potřebovala provětrat svého psího kámoše, daly jsme si na půl cesty kávu, a pak sněhem pokračovaly domů. včerejší večer byl zasvěcen barové kultůře. jenom je vlastně úsměvné, že jsme šli na šestou, a když odcházíme domů, mládež do baru teprve přichází. poprvé jsem si vyšlápla ve svých nových růžových bačkůrkách. pardon new balance teniskách. jsou báječné. nutno podotknout, že jsme jeli autem a že byl takový mráz, že nebyla šance, aby promokly. 

dnes jsem dostala takovou přátelskou ťafku. nemá ji na svědomí nikdo jiný než ad. nejinteligentnější člověk, který ovšem neumí naložit se svým životem. už v létě řešil, proč nedosáhne žádného cíle, kde se bere vnitřní a vnější motivace, co mě motivuje, abych se realizovala... znám ho cca devět let, za tu dobu měl nespočet prací. různorodých. a u ničeho nevydržel. teď jeho slečna rozjíždí byznys a on v rámci toho vymyslel něco, co mi připadá jako naprostý úlet. mám pocit, že má asi tak milionkrát větší potenciál, než tohle. tak jsem mu to řekla. a v ten moment se na mě přes messenger sesypala taková snůška urážek, že jsem ani nestíhala reagovat. nejdřív zda si uvědomuji, že ho můj názor uráží. a pak už to byl kulomet urážek mojí osoby. moje práce je na hovno, protože angličtinu učí kde jaký debil. nikdy jsem se o nic nemusela zasloužit, protože mi to všichni naservírovali. mám vystudovaný liberecký peďák, což má prý každý dement. jsem pro něho úplný hovno. kravička, co jde s davem. holka, co má kýčový obývák. někdo, kdo žije s debilem. holka, kterou zajímají jen šminky, a její fb zeď je přehlídkou marnotratnosti. někdo, kdo je na hlavu, tak bere antidepresiva. ||| nejdřív se mi trošku chtělo brečet, ale pak mě to ve finále tak rozesmálo, že jsem neuměla zareagovat jinak, než tím, že si musím vybrat novou kabelku a nějaké šminky, tak že už si nebudeme psát a nebudeme komunikovat. po tomhle několikaminutovém kulometu, kdy jsem nereagovala, vyžadoval moji omluvu za to, že si myslím, že jeho byznys plán je fakt úlet. || a už se mi po několikáté stalo, že má nějaký týpek potřebu se mi snažit vnutit myšlenku, že klidně vydělá víc než já. ale mně to je jedno. já si vydělávám tolik, aby mi to stačilo na vcelku pohodlný život, nemusela jsem ho jíst kořínky, mohla si občas něco hezkého koupit, měla naspořené nějaké peníze, měla na splácení hypotéky, a občas mohla někam cestovat. a nechápu, že má někdo tendence se se mnou srovnávat? každý dělá něco jiného, je za to jinak ohodnocený. a vadí mi na tom to, že ad má patent na to, že ví, jak jsou lidi stádem, že by u nás ve městě nechtěl žít, protože tu žijou samí idioti, on se cítí být výjimečným. a nikdo k tomu nesmí nic říct. dovolim-li si to, pak se toho dozvím... || naštval mě. nasral mě. pak to zase začal otáčet v to, že je vytočený, že mě má rád, že své přítelkyni vypráví o tom, jak by byl rád se mnou, protože si rozumíme. wtf?!!!!! ale já nedokážu některé věci v přátelstvích zkousnout. vím, že často působím až přehnaně sebevědomě, že mám pocit, že si ledascos vydupu, když se mi něco nelíbí, tak to řeknu, ale má to své mantinely. myslím, že mě mají lidi pro moji přímost rádi. neservíruju ji tak, abych tím ubližovala. nikdy nehodnotím lidi dle toho, jak vypadají, protože za prvé, každý jsme nějaký, a za druhé v dnešní době rozmanitosti by to byla i škoda. || jsem tak ráda, že jsem se nenechala ve finále pobláznit a nepraštila se svým dlouholetým vztahem jen proto, abych mohla být s tímhle týpkem něco víc. || včera mi nezávisle na tom řekl honza v baru, že badboy je nejspolehlivější člověk, jakého poznal, že nikdo z jeho okolí nemá takový smysl pro spravedlnost, a nemele jen tak pantem, jako můj badboy. a že bych si toho měla sakra vážit. a má pravdu. k čemu by mi v životě byl charizmatický okouzlující týpek bez cíle? sice chytrý až běda, ale taky badboy, který ve spoustě věcí mlží. jak mi ad řekl, celá léta ho ta moje nedůvěra v jeho perspektivu uráží. možná proto ta chemie léta fungovala. nebyla jsem kořist, která si sedne na zadek, viděla jsem chyby a viděla jsem to, co bych nechtěla, aby můj partner dělal/měl. se mnou to taky není lehké. vím, že můj badboy musí mít svatou trpělivost a být hrozně tolerantní, jinak by už dávno utekl. nemám ráda svazování, chodím si na kafíčka, cestuju si s kamarádkami, chodím do divadla, navštěvuju se s přáteli, mám svůj život plný knih. ve spoustě věcech jsme právě jiní, a on mi to toleruje. tohle by ad ani nikdo jiný, nedal. || dnešek mi otevřel oči. téra