pátek 26. srpna 2016

friendship forever.

když jsem byla na posledním sezení na psychiatrii, zeptala se mě paní doktorka, kolik mám přátel. a já uvedla docela vysoké číslo. ona svraštila obočí a zeptala se, zda to myslím vážně. až sama jsem si časem uvědomila, že to vysoké číslo je fakt moc. a že bych ty lidi nakonec mohla spočítat na pár prstech. ty, kteří při mě stojí v dobrém i zlém kdykoliv. dnes jsem musela znovu přepočítávat. dva blízcí přátelé, kterým jsem vždy nablízku, když potřebují a jsem schopná je v noci nahánět po městě, aby nespali v parku a neřezali se, po dvou hodinách spánku jim vařit kafe a přijet téměř pozdě do práce, se mým problémům dokonce vysmáli. resp jeden vysmál, druhý přišel z fantastickým vysvětlením, proč nemá čas. znovu přepočítávám. téra

btw je mi třicedva a poprvé doma piju alkoholol sama.

čtvrtek 25. srpna 2016

zapomenutá vlašťovka.

jaký je rozdíl mezi laxností a nezájmem? 

taková malá řečnická. || někteří lidé platí nekřesťanské peníze psychoterapeutům a přitom by je mohli dělat sami. dnes jsem byla v hovoru vmanipulována do situace, kdy si mám představit, že nějakou možná nepříjemnou informaci sděluju jiné osobě. v podstatě demonstrovat to, jak to říkám. hrozný. ale pak se mi kupodivu docela ulevilo. prý a co ti brání? vyjádři to procenty. takže 80% něco a 20% něco. no ale kde jsi ty? ty máš být těch 100% a ty tam nejsi vůbec. vykašli se na lidi. || ten hovor trvající hodinu a půl byl tak osvobozující. je blonďatá, má velkého kocoura jazze a je nejvíc kámoška. vždy mi tak uleví. a pomůže mi si uvědomit, že život je hlavně o mně. a že konvence a rámec, ve kterém je dnešní společnost ukotvena, nic neznamená. že ve finále je stejně všechno jen na mně. || a škrábe mě v krku, protože jsem si zapálila cigáro! jo, fakt. a bylo dobrý. téra

středa 24. srpna 2016

cosmetics wishlist

cosmetics wishlist

polyvore.com

z minulého wishlistu jsem splnila všechnu kosmetiku. pravda, bylo jí tam maličko. ale mám trio sestřiček od the balm a city radiance makeup od bourjois. musím říct, že zatím z něho nadšená moc nejsem. a ani z cc creamu od stejné značky. a tak bych ještě do třetice chtěla vyzkoušet tenhle mejkap. protože věřím, že něco mi už sednout musí. lol. řasenky používám výhradně od bourjois, a teď mám do konce září slevu ve fann parfumerii na řasenku od gosh a moc ráda bych ji vyzkoušela. tvářenka od milani je dlouhodobě můj sen. paradoxně je levná. a já ji stejně stále nevlastním. ale mám teď dobrou armádu tvářenek, tak ještě nepřišel čas téhle. tenhle liquid suede cream jsem testovala už v obchodě nyx, ale nakonec jsem couvla. a lituju. mám ráda, když je žena ženou, nosí červenou, tmavě růžovou, korálovou. tohle mi připadá hodně divoké. ale na nějakou párty vlastně proč ne? od too faced jsem dost toužila po té srdíčkové paletce. minulý týden se mi o ní dokonce i zdálo. ale myslím, že co do využití je tahle peach asi nejvhodnější. a leží mi tak moc v hlavě, že si ji na podzim asi nakonec stejně koupím. a tím skončím s paletkami. doufám. už se mi zase líbí jedna od mua, která vypadá tak trochu jako jedna od sleeku. chtěla bych mít jednou na wishlistě prázdno. říct si, že toho mám vážně kotel. ale mně to baví. aktuálně nejvíc mejkapy, rozjasňovače, tvářenky a úprava obočí. dokonce teď nenosím ani linky, ani stíny. pouze řasenku. a výrazné rtěnky. a moc mě to baví. úleva psát o takových věcech. milé. marnivé. a udělá mi to radost. téra

karma zase.

mám dva tipy na životopisná dramata, takže mě dnes a zítra čeká velké sledování. a ráda přijímám další nápady. nejvíc mě stejně berou malíři. taky se přebírám kupou děl, co že bych si to nechala vytisknout na plátno na zeď. vytáhla jsem si včera pěknou kupu knížek týkajících se umění. ani jsem netušila, co všechno se u mě doma vyskytuje. hrozně milé zjištění. || předevčírem jsem se hecla a pustila se večer do všech pracovních věcí. obeslala jsem všechno, co bylo potřeba, a teď už se můžu jen těšit na začátek roku. || a měla bych se vidět konečně s rastamámou. snad to příští víkend klapne. || btw story ze života. přes pět let mám své auto, které jsem kupovala v bazaru. tehdy k tomu byly jen jedny klíčky od auta. dlouho jsem řešila, zda si nechat přidělat druhý, až se to loni vyřešilo za mě. v praze jsem si ten jediný klíč zlomila v zámku a chrabrý pan skřivan ze strašnic mi klíč k sobě stáhnul a k tomu mi ještě vyrobil další s imobilizérem. včera jsem zaparkovala u lídlu, že si skočím koupit hummus. najednou mi někdo ťuká na okénko. takový docela milý kluk. říkám si óóó, pozvánka na rande. vylezu, mám přede mnou klíčky od mého auta a ptá se, zda je nechci... koukám na něho jak na blázna. beze slova si je vezmu, fungují v zámku i v zapalování. ptám se ho, kde byl loni touhle dobou, když se mi stala v praze ta nepříjemnost. vylezlo z něho, že je předchozím majitelem mého auta a když ho prodával, jedny klíčky nemohl najít. loni je našel. věděl, kde velmi často s autem parkuju, ale nikdy mě tam neviděl, a tak je prý rok vozil u sebe a říkal si, že mi je jednou fakt dá. včera mise dokončena! přišlo mi to dost neskutečné. a dost skvělé. a tak mám troje klíčky. si je teď můžu lámat jak jen chci. téra

pondělí 22. srpna 2016

dělám si, co chci. jako vždy.


modigliani. film, o kterém jsme se o víkendu bavily s mamuš, a který jsem musela vidět. mě tahle životní dramata umělců dost baví. a tenhle film měl tak fantastický soundrack. navíc se tam objevil i pablo picasso a překvapivě diego rivera. před filmem jsem si nastudovala něco málo k životu amadea modiglianiho, takže jsem měla představu o tom, jakým způsobem skončí film, a kdo vůbec byl zač tenhle charizmatický malíř. chlapík, jehož zmohla láska k absintu a hašiši. a jehož mnohem déle držela nad vodou láska krásné jeanne. || nejde mi číst. jsem nesoustředěná. myšlenky mi lítají někam úplně jinam. || dnes ráno jsem jela za bárbí. boží jako obvykle. testovaly jsme bourjois, nyx a thebalm lipkrémy, pak mi oznámila, že s ní skočím padákem. že potřebuje překonat nějaká své dušení rozpoložení, která tím skokem zmizí, a já bych do toho měla jít taky. po patnácti minutách, kdy se mi klepala kolena jen z té představy, pochopila, že já můžu tak maximálně čekat dole. || téra

neděle 21. srpna 2016

stejně to byl cvok.

čtvrt na šest ráno, mně se už nechce příliš spát. měla bych si zvykat na režim, který mi od září začne. na druhou stranu to vypadá, že jednou týdně budu začínat v sedm, a jinak až od devíti, takže to jsou příznivé zprávy. možná fajn, že nebudu mít hektická ráda, navzdory tomu, že se domů dostanu poměrně pozdě. ale když ono to všechno vypadá tak skvěle! || ve čtvrtek jsem po několika týdnech naběhla do knihovny a napůjčila si skvělou kupu literatury, včetně dvou záležitostí týkající se fridy kahlo. jedna věc je její korespondence a deníky. na tohle miluju instagram. dostala jsem tam tenhle tip! a včera mi moje sis přivezla harry potter and the cursed child, což bude četba na neděli. || myslím, že můj byt má styl. velmi neotřelý styl. ad pravil, že všechny ty obrazy dohromady nedávají smysl. ale proč musí všechno v životě dávat smysl? přesto mě to uvrtalo do toho, že bych si nějakou reprodukci od některého z malířů nechala vytisknout na elasku a zapaspartovat. a tak jsme vybírali. a pak mi tenhle chef pochválil cuketovou polívku. prej jsem ti nechtěl říkat, že mi to nejspíš nebude chutnat, ale je fakt dobrá. haha, potěší. a teď mám v ledničce patizon a přemýšlím, jak s ním naložím. || v pátek mi nebylo tak nějak do skoku. seděla jsem s frídou u řeky na lavičce, četla jsem a rozjímala. do toho pan metař bílek z bílkovy ulice pracující pro město zametal vajgly a dvě důchodkyně se u něho zastavily se slovy tohle je opravdu nevděčná práce. děkujeme, že ji děláte. to ti mladí se pořád někde poflakují, vyhazují všechno kolem sebe. všichni tři stáli nade mnou a láteřili. já bez cigaret, jen slušně s literaturou! rozteklá řasenka. až jsem z toho doma usnula. a když jsem se probudila, badboy už byl v práci a ad u barbory. tak jsem šla s psím kámošem k mamuš na kafe a večer pak do baru. || ráno časná vstávačka. badboy na stavbu. já pro frgál na trh a před devátou jsem už byla u našich na chalupě. absence televize v mé domácnosti způsobuje nedostatečné sledování olympiády tenhle rok. a tak jsem se ve světnici stala velkou fanynkou srbských basketbalistů, řecké a novozélandské tyčkařky, mexického kladiváře, keňské vytrvalkyně a českých kajakářů. jela jsem do čska na jarmark v jedné uličce. potkala kupu svých studentů, mrkla k babiččině škole, užila si atmosféru bez košíku. s mamkou jsme si po cestě natrhaly jeřabiny. na chalupě jsem se cpala saláty, zabavila si dvě keramické nádoby na kosmetiku a jeden vážně starý hliněný hrnek na lipkrémy. koho zajímá bílá ikea? tssss. uvařila několik kafí a vydala se domů. badboy se z. na noc na ryby. já film žízeň po životě z roku 1956. má velmi slušné hodnocení na csfd, ale van gogh mi tam leze na nervy ještě víc než v knižní podobě. co kvituju, že téměř pětset stran knihy dokázali dát do necelých dvou hodin filmu. příroda natáčená v interiérech. to se mi zkrátka nelíbí. a stejně to byl cvok! téra

čtvrtek 18. srpna 2016

medailový svět.

huh, přišla mi slušná nálož kosmetiky. co jsem se normálně zbláznila, utratila jsem za kosmetiku takové částky, že bych mohla ject na další dovolenou. ale tak zase nekouřím a nekupuju si cigarety, takže je svět v rovnováze. prostě mi přišlo pár produktů od thebalm a já jsem jak na růžovém obláčku. pudr sexy mama, všechny tři ségry v jednom sisters manizer, mám totiž samotnou cindy-lou, na wish-listě jsem měla zbylé dvě ségry, a pak mi přišlo levnější a více využitelnější celé trio. ať už na cestování, ale i na spotřebu. a ještě jsem nemohla odolat frat boy tvářence. no a jednomu dalšímu lipkrému, protože jsou zkrátka boží. tentokráte mám v odstínu loyal. a dorazil mi i nový lipkrém od značky nyx v odstínu prague. mám už istanbul, a to bylo největší zklamání. že jsem netrefila barvu, budiž, ale nevydržel nic a navíc se velmi nerovnoměrně nanášel. to praha, to je pecka. drží jako přibitá, je nádherně pigmentovaná a nemám s ní žádné předchozí problémy. a taky mi dorazil nový kartáček na mejkap. kupodivu byl menší než jsem čekala, ale je to jako když si nanášíte mejkap malou myšičkou, jak je to heboučké. možná proto se mi dnes zdálo o malých myšičkách. a také o paletce too faced, kterou jsem ukradla ruským podnikatelům a oni mě pak za zvuku písně nas ne dogonyat pronásledovali. 

včera dorazil k nám do města opět můj oblíbený filozof ad. seděli jsme venku do pozdní noci a zase si filozofovali, vymysleli kupu nových světů, ujistili jsme se, jak jsme oba hrozně chytří, haha. teorie bárbí, že máš-li kamaráda, kterého získáš po dvacítce, nemůže být kamarád, se opět potvrzuje. prý je fajn, řekl, že si takhle rozumíme a povídáme, ale když nechci víc, tak to asi stejně nemá smysl takové přátelství. ale já se chci přátelit s muži! prostě přátelit! to chci tak moc?! paradox? snažím se nijak neprovokovat. natáhnu tenisky a mikinu s kapucou, ani se nenamaluju, abych nebyla tak "holčičí", abych nevzbuzovala žádné emoce, pocity. grrrrr. 

třeba mi na to dnes odpoví abnousse shalmaniová anebo frida kahlo. téra