sobota 24. února 2018

trhá mi srdce odmítat kurzy. vědět, že minimálně do prázdnin jich kupu nedám. a vlastně jsem si jistá, že to ani od září nebude lepší. v září už bude luka téměř devítiměsíční kluk, který bude čím dál víc zvědavější na okolní svět, nebude za mák ochotný prospat den a já se mu budu chtít věnovat víc a víc. už jsem se i nějak smířila s faktem, že za dva roky si budu muset zase získávat klientelu a nebude to asi tak samozřejmé jako doposud. byť i cizí lidé stále dostávají někde můj kontakt a poptávají. pro mě by bylo úplně nejlepší mít jeden den, kdy bych poskládala osm hodin výuky, odučila a zbylých šest dní měla volno. takhle to mám rozcmrndané. zatím jeden kurz ve středu. dva ve čtvrtek. dva v pátek. od března se začnu vídat na jednu hodinu s mým spolkem třech starších dam, kdy máme anglickou konverzaci nad kávou a čajem po ránu. naštěstí jsou tak úžasné, že budu-li potřebovat operativně s časem a dnem hýbat, nejsou proti. a odpustí mi případné zrušení lekce. a teď jsem kývla na návrat k jedné své studentce. za ta léta, co se známe, máme už hodně přátelský vztah. chodíme si i jen tak na kávu. a tam jsme domluvené velmi operativně. když badboy bude doma rozumně, dáme si vědět a sejdeme se na angličtinu nad kávou. od dubna budu mít dvě hoďky za sebou svých dětiček, které učím už šest let, v mateřském centru. samozřejmě kdyby tím měl luka nějak trpět, nebudu to dělat. ale já budu spokojená a věřím, že tím pádem i on. často přemýšlím, kdy se dětem začíná číst a tak. já to teda ještě nedělám, říkala jsem si, že počkám na konec třetího měsíce, což bude za necelý měsíc. hodně mu zpívám, protože se u toho směje. mám repertoár anglický i český. nejvíc se směje u písničky kozel od jarka nohavici, ale jedu i čuníky. z anglických báječně umím baa baa black sheep, wheels on the bus a old mac donald. haha. jednou jsem mu v zoufalství, kdy byl hodně uplakaný pěla i na okoř je cesta a před chajdou až oheň bude plát. co bych všechno pro to dítě neudělala. lol. 

moje předsevzetí, že teď už budu ten hokej sledovat, padlo hned v pátek. nemohla jsem tušit, že zápas bude probíhat zrovna v čase mých anglických kurzů. a tak jsme měli alespoň takové to online vysílaní na idnesu a kontrovali skóre. ještě včera v poledne jsem byla přesvědčená o tom, že si to dáme o zlato s kanadou. za prvé jsem neměla vůbec pochyby, že poté, co rusy porazili nepostupivší slováci, porazíme je také. a nenapadlo mě, že němci, kteří přešli přes švédy, by měli vyřadit právě kanadu. ve čtvrtek jsem odjížděla od našich do školky a dost mě překvapila na radiožurnálu informace o dvoubrankovém vedení němců nad týmem tre kronor. cestou ze školky k našim byl stav srovnán na tři-tři. a když jsem pak dorazila domů, zjistila jsem, že semifinalisty jsou němci. o to větší šok to byl, že vyřadili kanadu. jasně byla to evropská kanada, nikoliv nhl, ale i tak. a budu jim těžce fandit ve finále. já dnes ráno měla budík nastavený na ester. ale ve čtyři jsem už lučku kojila, pak dokrmovala, a hotovo jsme měli ve třičtvrtě na pět. ještě jsem k němu ulehla, ale už jsem nespala a po zazvonění budíku se přemístila pod deku na gauč. myslím, že jsem byla nervoznější než samotná závodnice. a dopadlo to. příští olympiáda už může prý obsahovat jen jednoho sportovce z české strany. já bych byla pro, aby se ester naučila skákat na lyžích za muže. 

dnes jsme se dopoledne s lukou prováleli. já si u toho četla. zbývá mi ještě cca šedesát stránek knížky a bylo jitro. čekám, co z toho vyleze, připadá mi to takové nezáživné. ale dočtu to. samozřejmě. a pak na mě čeká od miloslava macka pokračování knihy saturnin. || jo a chci si pustit vražda v orient expresu. || a moje dva reálné kulturní plány? na konci března v naší knihovně beseda s úžasným jiřím hájíčkem. v dubnu pak v jedné sousední knihovně beseda s alenou mornštajnovou. a dnes jsem od mamky zjistila, že v praze je výstava hyeronymuse (hyeronyma?) bosche. mamka s kamarádkou na ni jedou ve čtvrtek. vím, že to za měsíc v praze nestihnu a nezvládnu, protože pojedeme na den s badboyem a lučkou, ale až si tam vyrazím v dubnu, tak bych na ni moc ráda zamířila. téra

středa 21. února 2018

píšu málo. mám chuť, každý den na to myslím, ale vždy mi ten čas tak nějak proteče mezi prsty a je zase konec dne. dnes má můj malý panáček hodně pohodový den, teď usnul. předpokládám, že bude tak za hodinku a půl ještě na jedno krmení vzhůru. akce kojení. poté, co minulé úterý měl na váze u lékařky žalostně málo a já ho musela začít dokrmovat umělým mlékem, se jemu i mně dost ulevilo. během jednoho týdne přibral přes půl kila. má naducané tvářičky a bříško. a je šťastný a veselý. a protože se cítí dobře on, jsem šťastná i já. a i když jsem se pokoušela odstřikovat mléko, odstříkám ho mezi kojeními málo. nepokryje to jeho potřebu dokrmu. musím přiznat, že jsem tudíž maličko rezignovala. kojím ho stále pravidelně patnáct minut z každého prsu a pak ho dokrmím umělým. on má prsa stále rád, a já ho přitom hladím po hlavičce a užívám si tu blízkost. navíc chci-li, aby skutečně usnul, dám mu své prso a on za chvíli chrnká. dnes mu jsou navíc přesně dva měsíce. dva měsíce s tím krásným a správným klukem. jeho fotku tu sdílet nebudu, kdyžtak jsou nějaké na instagramu. jo. instagram. tahle platforma mě poslední dobou baví víc a víc. tak nějak se tam nebojím sdílet tolik svůj život. protože takových, jako jsem já, jsou tam mraky. a mám pocit, že už kupu skvělých žen znám, přestože jen virtuálně. instagram je pro mě studnicí inspirace. stahuju si fotky skvělých interiérů. virtuálně cestuji po celém světě, užívám si hlavně náš starý kontinent, a brouzdám se zajímavými místy, klepu na krásné dveře, nahlížím okny do malebných baráčků, a přes velká výkladní skla sleduju ruch v kavárnách. a mám čím dál víc míst na svém travel listě. knižní inspirace to je bez debat. o šminkách raději nemluvím. protože právě instagram byl cca dva roky zpátky spouštěčem mé kosmetické obsese a dolovačem peněz z mého účtu a peněženky. teď už jsem střídmější. no a také je tam hodně holek matek. a tak hledám-li vhodné umělé mléko, poptám se. když jsem řešila, co do tašek do porodnice, dostala jsem kupu užitečných rad. bolesti zad a třísel v těhotenství a můj strach? no problem. dostala jsem rady. a proto tam chodím tak ráda.

časový rozdíl mezi českou republikou a koreou mi dává na prdel. já prostě nejsem ponocovač. i když v noci kojím. to takhle ester ledecká získala zlato a já v brzkou ranní hodinu při kojení říkám badboyovi, že ester dle internetu vyhrála. a on na to v čem? odpovídám, že ve snowboardu přeci. a pak najednou, no ne, twl, ona má to zlato ze super g. na biatlony nevstávám. nevstávám vlastně na nic. až do dnešní noci jsem neviděla jediný zápas českého hokejového týmu. sledovala jsem vlastně jen skoky na lyžích a ze záznamu pak krasobruslení kvůli sportovní dvojici, která vyhrála, a jejíž příběh mi přišel skvělý. ani na dnešní hokej jsem si nedávala budíkjak. říkala jsem si, že se luka tak nějak vzbudí na krmi. vzbudil se před pátou, já zapla hokej ve 28. minutě za stavu 2:2. přitom chviličku předtím jsem čekovala stav na telefonu a vedli jsme. ale co už. dokojila jsem druhou třetinu u hokeje, nechala v obýváku zapnutý notebook s hokejem a šli jsme se s lukou uložit zpátky do postele. on zabral, já poslouchala hokej a doposlouchala celou třetí třetinu. overtime jsem zaspala a vzbudila se asi minutu před koncem. tak jsem se přemístila na penalty opět k notebooku a pak se upřímně radovala. těším se na zápas s rusy. nezaspím ho!

čtu a nečtu. resp. čtu, ale pomalu. přečetla jsem ádio španělsko, což byla poslední novela lenky reinerové, a teď čtu a bylo jitro od izraelsko-arabského spisovatele sajjida kašua o arabsko-izraelských vztazích obyvatel izraele. je mi z toho všelijak. || zjistila jsem, že vážně potřebuju ty kapky od catrice na ztmavování mejkapu. dnes jsem po dlouhé době nahodila mejkap od revlonu a paní učitelky ve škole si myslely, že jsem nemocná. jenže mně se poslední tři dny zbláznila nějak pleť, tak byla potřeba troška krytí. krycí mejkapy mám jen dva. revlon a dermacol kaviárový. a oba super světlé. protože jsem dřív nosila fakt ty světloučké. jsem bruneta, ale pleť mám světlou. a já z ní dělala úplně světlý porcelán. od léta to tak nepraktikuju, a pak je to asi trošku šok. přesto mám ty mejkapy v "bad-skin-days" ráda, ale potřebuju jim dodat barvu. || moje miminko se nějak v posteli vrtí. jdu rychle vyvenčit psího kámoše. badboy už spí vstával o půl třetí ráno a dorazil domů v pět odpoledne. už spí, protože vstává zase kolem třetí. no twl. téra


pondělí 12. února 2018

každý den je nakonec takový fofr. tímhle tempem se luka brzy ožení. připadá mi každý den delší a delší. ale váhově je to mizérie. minulý týden přibral. volala jsem to nadšeně jeho pediatričce, takže na převážení nemusel. včera večer jsme ho dali na váhu. no chtělo se mi brečet. nejen že nepřibral, on šel váhově dolů. je pravda, že váha je menší a nožičky mu čouhají ven. minulý týden byl takový napůl spavý, takže jsme ho tam krásně zkrouceného položili. je tedy možné, že se bojím zbytečně. v pátek odpo se do mě dala hrozná zimnice. bolela mě prsa, jedno ovšem daleko více. ale při kojení ne! takže zánět to snad být nemohl. šla jsem s lukou a boříkem na kafe k mamce, neměla jsem totiž doma teploměr. no a zvýšená teplota. doma pak už třicet osm. no a v sobotu ráno sice už všechno dobré, ale luka je celý víkend takový plačtivější, rve si ručičky do pusy, já ho kojím a kojím. a výsledek pak vidím, resp. spíš nevidím, na váze. tak jsem začala zkoumat na internetu, zda volím správné polohy při kojení. našla jsem si, jak být více uvolněná. no, včera večer jsem fakt uvolněná nebyla, když jsem ho ve finále kojila téměř tři hodiny. ale zase u toho dokážu báječně usnout. v noci jsem ho musela budit, protože vypadalo, že hlad nemá. a ráno to byl nejveselejší kluk. no a teď jsem ho při biatlonu přes půl hodiny krmila, abych ho pak dokrmila čtyřicítkou mlíčka z lahvičky, protože si pořád rval pěstičky do pusy. kojící čaj jsem začala pít nikoliv po hrnkách ale po konvicích. žádnej stres, viď. buď se to tenhle týden upraví, nebo naklušeme k pediatričce a asi ho budu muset začít přikrmovat. počítám s tím, že začnu-li ho přikrmovat umělým, už nebude chtít tolik moje, moje půjde do kopru a skončíme na lahvi. pecka. 

z veselejšího soudku. založila jsem mu spoření. co spoření, budu mu přímo investovat do fondů. a protože nejsem žádná srágora, rovnou jsem se vrhla do akcií. lol. vyřešená hypotéka na dalších pět let. příští týden vyřeším elektřinu a plyn nově. focení na občanku a vyřízení občanského průkazu pro luku jsem odložila na zítřek, protože jsem ho už potřebovala jet krmit. cestovní pas pak nechám až n konec leta, aby měl luka podobu jako pár týdnů na to při pasové kontrole na letišti. || také jsem dnes stihla cestu do déemka, protože jedna holčina na ig sdílela fakt, že řada healthy mix od bourjois má padesát procent slevu na mejkapy, bíbíčka a pudry. a jejich mejkapy a bíbíčka, resp. sísíčka (haha) mám fakt ráda. u nás v drogérii zase nic. minulý týden se mi tam podařilo pokoupit tu lesní paletku a duo rozjasňovače a tvářenky. to mě drogérie prostě vcucla. no tak jo, stíny mi přijdou takové nijaké, a rozjasňovač s tvářenkou, ale příšerně práší. || no nic, dítě řve jako pavián, víc toho nenapíšu, jinak bych byla hrozně sadistická matka, která se vyžívá v ryku sedmitýdenního miminka. téra

sobota 10. února 2018

jarní wishlist

jarní wishlist

polyvore.com

tenhle nebo příští měsíc si objednám z gb longchamp kabelku. badboy mi to schválil a dostanu ji od něho. prý alespoň vidím, proč je pořád v práci. haha. too faced chocolate gold má přijít do české sephory příští týden. už od podzimu, kdy jsem tuhle nádheru viděla, mám pocit, že jsem to já v paletce stínů a potřebuju ji. mám od tf dvě paletky. broskev a chocolate bon bons. broskev je na mě příliš teplá a používám ji málo. ale byl kolem ní takový hype, že jsem to neustála a musela ji mít. chocolate bon bons byl uvážený kup, je to asi moje nejmilejší paletka. jenže já jsem teď velmi střídmá i v mejkapu. používám samozřejmě mejkap, tvářenku, pudr, rozjasňovač, produkty na obočí a řasenku. stíny málo. ale na tuhle paletku už tak moc myslím, že si ji asi prostě koupím. nemám tady skleněné korále od značky ko-ra-le.cz, které sleduju na fb i instagramu a hlavně kvůli nim chci jet ke konci března do prahy na dyzajn market a koupit si je tam. pojmeme to jako takový malý rodinný výlet, luka poprvé vyrazí. buď budeme přes noc u ket&chandlera, nebo pojedeme jen tak na jednodenní výlet s lukou a badboyem. chybí mi v šatníku pruhované tríčo. resp. jedno mám, ale tenkrát jsem mu udělala dost lodičkový výstřih a padá mi z ramene, což je sice ležérní, ale já nosím podprsenku a nějak nemám ráda vykukující prádlo. mokasíny. mám jedny v merku. dokonce na aliexpressu za pár šlupek. a chodím se na ně dívat už týdny obden. džíny s vysokým pasem bych chtěla dvoje. černé a hodně tmavě modré. samozřejmě že jsem pořád na honu za skvělým mejkapem, a ráda bych rtěnku šanelku, atd. ale nákupy já zvažuju velmi pečlivě a jsem velmi uvážená v tom, zda si něco koupím či nikoliv, zda to nutně potřebuju nebo ne. téra

úterý 6. února 2018

existuje nějaké kritérium, podle kterého si vybíráte filmy? nějaký vzorec? já příliš nesleduju komedie. ani horory. málokdy koukám na thrilery. nebaví mě fantazy, scifi a mysteriozní filmy. nesleduju příliš ani českou kinematografii. mám ráda hřebejkovy a svěrákovy filmy. ale už neznám takové ty klasiky minulého režimu. mám ráda dramata. občas trochu romantiky. konverzační filmy. dobrý příběh. trocha psychologie. baví mě i filmy z politického prostředí. většinou narazím na nějakého herce, moc se mi líbí, jak ztvárnil určitou roli, a tak brouzdám po csfd a vybírám další filmy, ve kterých hrál/hraje. takhle jsem viděla spoustu filmů s maggie gyllenhaal. povětšinou nehraje v žádných extra proslulých filmech, ale je to skvělá herečka. filmy s tomem hardym jsou skvělé. dítě číslo 44 byl skvostný film. kniha byla o krapet lepší, ten závěr byl propracovanější. film tuhle hlavní nitku-spoj neměl. s hardym výborný film warrior. normálně když se řekne téra a mma zápasy, to mi nic neříká. ale tenhle film patří mezi mé top, je to film, který si pouštím nejčastěji. ale spíš než herce obdivuji herečky. když jsem viděla film případ sloane, padla mi do oka jessica chastain. na to konto jsem si musela pustit úžasný festivalový film dluh. a teď mám zrovna v merku michelle williams. mám ji ráda už od dob, kdy jsem sledovala s nadšením dawson´s creek. je úchvatná. jediná herečka, kterou na instagramu sleduju. byla skvostná jako marilyn monroe. líbila se mi v blue valentine. dokonalým filmem byl pro mě manchester u moře. připadá mi, že je to taková ta víla. múza. hraje ve filmech, kde není potřeba mnoho slov. nejinak tomu bylo včera, kdy jsem si pustila film take this waltz. film s pozoruhodnou atmosférou. líbilo se mi to vizuelně, ale dialogy mě neuchvátily. teď mám v merku film jisté ženy. || včera jsem chtěla filmovat, číst a dorazit účetnictví, ale luka byl mrzout, tak to úplně k tomu nebylo. ráno se na mě nádherně smál. ale když jsem mu pak nepovolila převalit se na bříško a plazit se, rozeřval se. vydrželo mu to téměř celé dopoledne. pomáhalo jen nošení v náručí. po obědě jsem ho dala do šátku, vzala boříka na vodítko a šli jsme ven. to tentokráte nepůjde, protože jsou vskutku třeskuté mrazy venku. odpoledne se mnou ale usnul a nakonec spal hezké dvě hodiny, kdy jsem rychle dělala účetnictví, které už mám téměř hotové. a večer se mu nechtělo úplně spinkat. neplakal. ale ležel v posteli, rozhazoval ručičkama a něco si tam řešil. protože badboy spal jako dřevo, nemohla jsem si dát sluchátka na uši a přestat vnímat svět, takže jsem čekala, až luka definitivně zabere a v deset večer si pustila film. teď si k němu půjdu zalézt ještě na chvilku. probouzí se. a to je to nejhezčí. protahuje se. vytahuje ručičky nad hlavu. nafukuje tvářičky. špulí pusinku. je to ten nejlepší kluk, který mi mohl přijít do mého života. a nechci promeškat ani minutku, kdy je vzhůru. téra

sobota 3. února 2018

koupila jsem si hyacinth na znamení přicházejícího jara. po neděli se má vrátit zima. vrátit? prostě má přijít. nezlobím se. lepší teď v únoru, kdy se to tak ještě hodí, než aby dorazila v dubnu, kdy už je člověk zkrátka v jarním módu. ne nadarmo jsem si na letošní zimu koupila pořádnou obuv, že jo. jen si nejsem jistá, jak oblékat luku do mrazivého počasí do šátku. myslím kalhoty a botky. má ze všeho studené nohy. můžu mu dát dupačky, přes to natáhnout ještě ponožky a na to navléct rádoby ovčí botičky, ale stejně má nohy studené. je po mně. kalhotový problém je markantní. na dýlku mu začínají být věci v jeho prozatímní velikosti krátké, ale v pase stále velké. nemůže snad navždy vážit tři a půl kilo, tak doufám, že už mu váha poletí nahoru. vidím ty baculaté děti v jeho věku, on je jak žížalka. ale za to už jede gymnastické prvky jako převrat ze zad na bok, pak pořádně rozkmitá ruku a nohu a dá to i na břicho. jelikož takové prvky v jeho choreografii zatím nečekám, v poklidu si čtu v domnění, že to dítě spí, nebo alespoň leží na zádech či boku a rozhlíží se. houby. ono se plazí přes půl postele pryč. v šesti týdnech. || mám za sebou poslední nepracovní týden. od teď už se začnu maličko zabíhat do pracovního procesu. pět hodin týdně. start ve středu. světe div se, já se těším! a to luku nade všechno miluju. o to víc si ho pak užiju. || přečetla jsem knížku hana. chápu ten hype a to nadšení všech čtenářů. po přečtení knih hotýlek a slepá mapa od aleny mornštajnové jsem ani nečekala něco méně kvalitního. skvělý příběh. knedlík v krku na konci. dnes začínám po docela dlouhé době další severský detektývní román od camilly läckberg s názvem andělíčkářka. mám chuť číst. hodně číst. a luka mi to umožňuje. a hlavně kojící polštář mi to dost umožňuje a ulehčuje. včera jsem chtěla pobavit mysl, a tak jsem si pustila film dítě bridget jones. mně se to z těch třech filmů líbilo úplně nejvíc. čím je mark darcy starší, tím je lepší. to za prvé. a má to konečně ten finálně dobrý happyend, toť za druhé. mám v merku pár dalších skvělých filmů. ale mým cílem na zítřek je někde dohledat film červená o operní pěvkyni soně červené. zatím jsem na internetu nikde na film nenarazila. ještě zkusím zkouknout archiv čt. pak bych moc ráda viděla film po strništi bos, také je mi na internetu zapovězen. a v neposlední řadě pak the sick big. nebo the big sick? teď nějak nevím. a kromě zítřejšího zpracování loňského účetnictví, které potřebuju v nejbližších dnech dovalit účetní, mě čeká krasopisně to-buy list na jaro.

Too Faced Chocolate Gold paletka očních stínů
korále či náušnice od značky ko-ra-le
Longchamp kabelku
džíny s vyšším pasem
tenisky (NB nebo converse. anebo třeba něco úplně no name. lol)
mokasíny
plavky. vcelku i dvoudílné. 
podložku pro Luku. nějakou hezkou. neutrální barvy. žádná divočina.
a taky nějakou hrazdičku. ale něco lahodícího mému oku. a doufám, že i jeho oku.
bílou barvu. lak. šmirgl papír. šedou barvu. 
regál z Ikea. spíše dva regály. a pár prken na polico/stůl do obýváku. instagram inspiration.
nějakou z knih nakladatelství absynt
diář
aroma lampu.

stačí. že jo. zítra přepisuju. musím si naplnit inkoustem pero. a objednat bombičky do pera druhého. || jdu přilehnout ke koťátku. téra

čtvrtek 1. února 2018

dnes jsem se probudila do února před osmou. nakrmila jsem luku, který hned začal znovu usínat, a vydala jsem se s boříkem ven. to je takové moje provinění. resp. já to tak cítím. mám hrozně černé svědomí, že nemůžu hned po svém probuzení vzít psího kámoše na plnohodnotnou ranní prochajdu, že to všechno závisí na tom, jak luka spí nebo nespí. a i když spí, jsem nervozní a v rychlosti s boříkem během deseti minut obkroužím blok a mastíme domů. pokud je luka vzhůru a už nezabere, stojím mezi hlavními dveřmi a bořík se venčí před domem. rychlovenčí. pak čekám, až luka během dopoledne zabere a nestane-li se tak, než se nasnídám a hodím do gala, beru šátek, dám do něho karbanátka a vyrážíme s boříkem na vodítku ven. || včera jsem byla s karbanátkem po doktorech a pak jsem zakotvila s mojí sestrou a mamkou na kávě. luka to prospal. jak jinak. včera mě také čekala první vana. vysypala jsem do ní půl pytlíku bílé soli z manufaktury a zalezla si do ní i s princem ládíkem. toho jsem dnes konečně dočetla. řechtala jsem se jako blázen. prostě popis poláků byl brilantní (nemyslím to pejorativně, a ani ládík to tak nemyslel, protože jeho setkání s matějem bylo obohacující a plné humoru). smála jsem se vlastně téměř nepřetržitě. jen jedna kapitola byla věnována historii a genocidě arménů, kde žertovat opravdu nešlo. u ziburových knih mě baví nejedna věc. první, že se člověk někam podívá. druhá, cestuje zcela jinak. třetí, zibura používá skvělé jazykové prostředky. čtvrá, vzdělává. já se z jeho knih vždy tolik nového dozvím. přečetla jsem teď už jeho třetí knihu a těším se, kam se vydá pak. || dnes jsem se pustila do knížky aleny mornštajnové s názvem hana. téměř každý ji řadí do toho nejlepšího, co v loňském roce vyšlo. já se k ní dostávám až teď. poté, co jsem už přečetla z pera téhle autorky knihy hotýlek a slepá mapa. obě ty knihy bych zařadila k tomu nejlepšímu, co jsem v loňském roce přečetla. ba možná i jako to úplně nejlepší. během dvou kojení jsem přečetla devadesát stran hany, a je to pro mě stejně impozantní jako předchozí dvě knihy. má to sílu. || abych nekrněla filmově, stáhla jsem si dnes film dítě bridget jones. já mám bridget fakt ráda, ale tenhle třetí film jsem ještě neviděla. jasně, žádná intelektuálština. ale prča. doufám. nedávno jsem tu zmiňovala, že jsem začala koukat na film woodyho allena všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu (ale báli jste se zeptat). první příběh se šaškem mě fakt moc nezaujal, ale pak mi to přišlo super. ten poslední příběh byl i na můj vkus dost ujetý, ale bavila jsem se. || teď se jdu přitulit ke svému koťátku, hanu si dám vedle postele, protože mě čeká pár kojení. tím, že je luka pořád drobátko, musím ho budit v noci vícekrát. hrozný. sám se budil jednou a já si lebedila. zase to v noci nepřeháním, nechávám ho vyspat, vzbudím ho jednou navíc. ale přes den ho kojím často a hodně. tak snad přibere. když vidím ta instagramová dítka v jeho věku s buclatýma nožičkama a tvářičkama, říkám si, co to jsem za matku. ale on je jako kuřátko moc roztomilý, a věřím tomu, že během pár dnů mu půjde váha nahoru. jdu se k němu přitulit. téra