čtvrtek 23. února 2017

pretty good.

u nás se jarničky chýlí ke konci, a mně bude tenhle volnější režim chvíli chybět. dnes tři kurzy, a pak volno. v rámci jarních prázdnin byly ve školce na angličtině jen dvě děti. a tak jsme si k nim přibrala další dvě, které už nemusí spát po obědě, protože půjdou letos do školy, a zároveň by seděly vedle u stolečku a nejspíš něco kreslily. a bylo to úžasné. ta jejich radost. vojta, který chodí standardně, na mě visel se slovy ještě jednu hodinu tady buďte. sice jsem nebyla, ale notnou dávku času jsme si pak ještě vyprávěly s paní učitelkou a děti si u toho kreslily. už vím, jak se kreslí mořská panna a kamion. || říkala jsem si, že druhá hodina je ideální na nákup. nikde nikdo. omyl. ale žádné rozčilování. v takku, které nemám ráda, protože není ničím originální, a je akorát zbytečně drahé, jsem si koupila černé tílko se širokými ramínky a véčkovým, avšak velmi cudným výstřihem lemující černá krajka. to samé i spodní lem tílka. nejdřív jsem nechtěla, ale když jsem se od vchodu dvakrát ke stojanu vracela, nakonec jsem si ho koupila. || doma jsem během odpoledne odpadla. spánek. sny. probuzení. tma. plánu na zítřek jednu firemní hodinu, kterou si představuji úplně jinak než standardně. a poměrně se na to těším, ale jsem upřímně i zvědavá, jak nám to půjde. || večer pak bar. a v sobotu nějaké filmy, relax. a snad i čas s badboyem. tři víkendu po sobě jsme ho trávili separé. tak snad tentokráte. téra

středa 22. února 2017

život se psy.

nejraději bych byla pořád doma a užívala si svých bílých stěn, obrazů na stěně. připadá mi to tak jiné, tak nové. rodičovstvo mi dnes přivezlo z jeseníků starodávnou mapu, takže musím pro rámeček, abych měla další skvost. k mému globusu se to bude krásně hodit. přímo se to bude blízko něho vyjímat. || přesto jsem dnes opustila svoje komnaty a hned v brzkou ranní hodinu - tj. půl sedmé - jsem se vydala na dva kurzy do města pod horami. a tradááá, nikdo na ten první nedorazil, všichni měli dovolenou, jen mi tuhle zprávu nikdo nepředal. a co jako? zaplaceno. druhý kurz přišel tedy o hodinu dříve, k tomu jsem od své nové studentky vyfasovala dvojité espresso a byla jsem hned po ránu šťastný člověk. navíc ta hodina byla vážně super. cesta za psím duem. a pak na tři kurzy do jiné firmy. další káva. a konec pro dnešek. 

povedla se mi taková "veselá" věc. dorotka. westík, jemuž táhne na patnáctý rok. naše svéhlavá láska, která je tak trošku autistka, lze-li to u psů vůbec tak nazvat. byla u nás na čtyři dny, zatímco se rodičové jeli rekreovat. nic, absolutně nic jí v naší domácnosti neschází. spí se mnou v posteli, přes den okupuje střídavě postel či sedačku, to u nás psí skvadra zkrátka smí. z neděle na pondělí začala zrychleně dýchat a odkráčela z mé postele do obýváku. pomyslela jsem si něco o tom, že se jde napít a pak se nejspíš usalaší na gauči. doma totiž s našima už cca rok v posteli nespí a samotaří dobrovolně v obýváku. ta dobrá psí duše odešla do obýváku, vlezla na sedačku a pochcala ji. nemůžu to ani napsat nějak slušně, protože tenhle naschvál není milá loužička, to je prostě pochcaná sedačka. ale kdybyste viděli ten její spokojený výraz!!! pak odkráčela do postele, a než jsem tu katastrofu odstranila, vyčistila sedačku, dala prát přehoz, už zase v klídku spala. || noc z pondělí na úterý. tulí se k mně, spíme. v takovém tom polospánku cítím, že se zvedá a odchází. než mi to dojde a vystartuju z postele, skáče ze sedačky, která je jak jinak než pochcaná! a opět ten její spokojený výraz. čistka no. 2. opět než dokončím práci, spí jako dřevo v mé posteli. nejde o to, že by byla nevyvenčená, jsem takový ten poctivý páníček, co chodí několikrát denně, a večer to nechává na pozdní čas, aby psíci přes noc netrpěli a v klídku vydrželi do rána. || noc třetí. uléhám do postele. dorotka v ní už je. rozvalená na polštáři. nechávám ji spát. stejně je hluchá a ani nepostřehne, že ulehávám vedle ní. ona vlastní můj velký polštář. já opatrně pokládám hlavu na ten menší. v noci postřehnu, že usedá na kraj postele a chystá se skočit. opět zrychleně dýchá. vyletím poslepu z ložnice, předběhnu ji, popadnu misku s vodou a říkám si, co když má jen žízeň. postavím před ni misku s vodou na postel. pije. přímo lohní. nedokážu udržet otevřená oka. pije celou dlouhou minutu. usedám rezignovaně na postel a vyčkávám. po minutě uléhá zpět na polštář. zvedám se z postele, zavadím o misku a veškerou vodu si naleju do postele. naše velké prostěradlo bych ráda sundala. ale badboy vedle spokojeně oddechuje a nereaguje na můj hlas ani dotek. a tak sundávám prostěradlo jen z mé části a hrnu ho doprostřed našeho lože. naštěstí matrace nic moc nevsává, takže to ručníkem zlikviduju, pro jistotu pod sebe ještě dvě osušky rozprostřu a pokračuji ve spánku. || dnes je již dorotka zpátky u rodičů.

dnes večer divadelní představení karel kryl - zmrdtvýchvstání zažít. během představení protagonisté mimojiné uvařili guláš. jakože dle receptu marlen krylové. a kromě lahváčů, které v průběhu představení rozdají, po skončení představení nabádají publikum, ba přímo verbují, na pódium pro porci. odolávám. řepové karbanátky k velmi pozdnímu obědu byly dostačující. představení bylo skvělé. zazněly songy karla kryla. byla to i bžunda. považuju za důležité, že se osobnost karla kryla připomíná a jeho skladby hrajou. sama mám doma dvě desky, miluju jeho tvorbu a na chalupě vkládáme s badboyem do gramofonu často právě kryla. nejideálnější je to v podzimním sychravém počasí, kdy pomalu ale jistě končí naše alespoň víkendové bivakování na chalupě, a naše letní sídlo čeká na zazimování. oheň v kamnech, kotlík čaje, a kryl. a netušila jsem, že byl tak malý. malý vzrůstem. nikoliv duchem. 

tak jo. jdu si zalézt. dnes si užiju své lože jen pro sebe. můj psí kámoš totiž spí v nohou, ale už není tak otravný jako býval. v momentě, kdy je tu dorotka, a on trošku žárlí, byť ji miluje, se tulí úplně stejně jako ona, aby o nic nepřišel. takže já jsem takový paragraf, který je vděčný alespoň za kousek místa ve své posteli, a každý můj pohyb je "odměněň" boříkovým zavrčením a dorotčiným nespokojeným zavrtěním, pročež si obvykle lehne naštorc, abych mohla lehce spadnout z postele. příště si asi lehnu do pelechu. ten byl kupodivu volný. || téra

úterý 21. února 2017

tak trošku jinak.

tak je dozařízeno. obývák jsem si vymazlila. a ani nemám chuť věšet dlouhé závěsy na okno. nebydlet ve vyvýšeném přízemí, bojkotuju je úplně. pravda, vypadá to útulně, ale bez nich to vypadá zase tak vzdušně. nemám ani žaluzie, ani rolety, tak bych tu pak večer byla jako ve výkladní skříni. stala jsem se navíc včera takovým kutilem a smontovala si regály do kuchyně. badboy to pak doutáhl a já je začala zařizovat. fotky mám na instagramu, protože jsem obyčejný narcis, který musí takové věci publikovat. ale jsem nadšená, co mám povídat. || dorazila mi paletka modern rennesaince od anastasie beverly hills. trošku jsem si brekla, protože moje levé ruce dovolily paletce spadnout a vysypal se mi jeden stín. přišla tedy na řadu slivovice a pokus o repas, který se příliš nezadařil. nutno dodat, že je to naštěstí stín, kvůli kterému jsem paletku nekupovala. miluju ty jejich červené/tmavě růžové barvy. i u too faced chocolate bonbons mě baví růžové stíny na oči. vlastně vážně nic nepotřebuju. o tom svědčí i ten fakt, že jsem byla v sephoře i douglasu naprosto rezistentní a vážně mě nic extra nelákalo. jedu si aktuálně to svoje a nezblázním se. || mám rozkoukaný skvělý film oko v oblacích. tenhle typ filmu mám ráda. člověk se zase podívá do jiných koutů světa. za chvíli odjíždím učit. na dvě hodiny. a pak už zbytek dne volna. až tedy na výšlap s mým psím kámošem na veterinu, čeká ho ultrazvuk srdce, takže já očekávám velké driják. ještě že jde se mnou sis. || a zítra za divadelní kultůrou. || konec hlášení. téra

pondělí 20. února 2017

pražský víkend.

doma z prahy. náročný avšak parádní víkend. večer jsem dorazila ke ket&chandlerovi, kde už byla terka, pak dorazila ještě janička, a povídaly jsme s holkama do pozdních nočních hodin. ráno jsem si dala čaj, nasadila omítku, a vyrazila na vlak do centra. jan šibík a jeho fotografie na staroměstské radnici. spoustu z nich jsem už znala z reflexu či jiných médií. některé fotky se objevují na czech press photu. krásně to vyšlo, protože když jsem opouštěla výstavu, čuču akorát dorazila na místo. prošly jsme centrum, stavily se v háemku, pokračovaly do oliver´s coffee cup na václaváku. narazila jsem na tuhle kavárnu přes fotku jedné slečny na instagramu a zatoužila tam zajít. výborné cappucino a pistáciový cheesecake. yummy. dlouho jsme seděly a povídaly, abychom se pak přesunuly do palladia, prošly pár obchodů, v f&f jsem rozšířila svoji sbírku jejich kalhot, byla překvapena, jak moc hezké věci mají, a běžely jsme na schůzku s dančou&terkou. oběd a okurková limonáda, která mi tentokráte nešmakovala. já už se pak trhla, šla na vlak, abych dojela zavčasu do uhříněvsi, vzala auto a přesunula se na prosek. tam už mě vítala téra&wesi. skvělý večer plný debat o knížkách a filmech, výhled z terasy, ostré curry. ráno velká snídaně, a pak jsem se přesouvala do ikei, kde jsem potřebovala koupit regály, rám na obraz a pár nezbytností. dala si tam oběd, přesunula se na cčm, v tigeru si pořídila diář a miniminimini vskutku prostě mini (lol) šperkovničku s kočičkou asi tak na troje malé náušničky. ale když to bylo tak ňuňu. přemýšlela jsem nad bomberem v háemku ve slevách, ale nakonec jsem se rozhodla ho nekoupit. a překvapivě jsem si koupila dvě naprosto jednoduchá, avšak milá trička v.... chvilka napínání... terranově. obchod, kam standardně nezavítávám. spíš vůbec. byť mě tam vzala v prosinci bárbí, abychom si vyzkoušely čepice a kšiltovky, a některé věci mě mile překvapily. takže i tahle tríča. a to jsem zvažovala ještě pouzdrovku, body a jedno další tríčo. ale nepřeháníme, že jo. || rozhodla jsme se být maličko imunnější vůči kosmetice, a tak jsem si v praze pořídila pouze pudr. sic jsem měla slevu do sephory, ale rozhodla jsem se nakonec nic si nekupovat (tři zápory v jedné větě, to by angličtina nedala. checht). dobře jsem udělala. od téry jsem totiž dostala rudou rtěnku ysl. a ta mě teda těší neskutečně! po cčm jsem frčela do holešovic k holkám z girlsnextdoor, kde jsem měla domluveno s nikou tetování. tetování je krásné, jsem z něho hodně nadšená. mám ho na celém pravém předloktí a nemůžu se vynadívat. ale hlavně, niku sleduji přes její blog už cca osm let a bylo mi ctí ji poznat osobně. neskutečně příjemná, milá, usměvavá a nekonvenčně smýšlející osoba, inspirativní žena. i její kolegyně aneta je báječná, a já doufám, že holkám jejich byznys půjde i nadále. předtím jsem stihla nahlédnout do vnitrobloku, ale pouze jsem se tam prošla a pak se vydala vzhůru novému zdobení. || po příjezdu domů zjištění, že skutečně máme krásně bíle vymalovaný obývák, který se tak stal malým tanečním sálem. byl rozlehlejší už předtím, ale teď s bílou barvou vizuelně působí ještě větší. hned jsem se pustila do zabydlování. dnes mě čeká montáž regálů do knihovny. já totiž nevydržím až do doby, než přijde badboy z práce. lol. || takže teď ještě poslední dnešní angličtina a pak volno volníčko. téra

středa 15. února 2017

prý nejpohostinnějším národem jsou turci.

těším se, až si dnes zalezu do postele s nějakým filmem. dostala jsem kupu tipů na fb a asi čtyři filmy jsem si stáhla. ve vaně dočtu ziburu,  a pak se jdu filmově obohacovat. haha. ||| včera během řízení hrozná novina. když vám nejlepší kámoška řekne, že má nějaké zdravotní starosti. úplně jsem se rozbulela do telefonu. pak jsem se za to nesnášela, vždyť nemám co brečet, musím povzbuzovat. hodně mi pomohlo, že jsem pak tři hodiny v kuse měla dětské kurzy, to se lehko na chvíli zapomíná. a pak cesta domů. úplně jsem si říkala, že než se s ní zase shledám, budu jí psát něco jako deník, jak se tu mám, co se tu děje, co se děje ve světě, atd. a taky že má na konci března narozeniny a já jí musím potěšit kupou blbin, tak začnu postupně nakupovat. večer mi volala, že děkuje za největší support. už se to všechno zdálo trošku pozitivnější. ale stejně! a jak jsem tak přišla domů, rozeštkala jsem se badboyovi v náručí, a najednou rána jako z děla. v kuchyni se utrhla polička. taková ta hodobóžová s handmade talíři od mamuš a kupou parádních hrnečků. to už bylo na mě moc. měla jsem chuť si do něčeho kopnout. badboy to poklidil. v neděli se chystám v ikee koupit regály do kuchyně, tam jsem některé věci chtěla přeuklidit. tři roky mi ta polička tak visí, a teď pět dní před předěláním se to takhle podělá. prý střepy přináší štěstí, se deklamuje. || ráno jsem odučila dva firemní, a hned u toho prvního jsem si říkala zoufalost nad zoufalost. už ani mustr nepomáhá. mustr na tabuli. druhá hodina byla fajn. cesta z města pod horami zpět k nám. na veterinu se psím kámošem. málem to se mnou švihlo, když stál na váze. 11 kilo! twl. jsem si říkala, že má tak deset max. pan doktor se mému zděšení smál, prý by o to kilo mohl mít méně, ale není to nic hrozného. na jaře a v létě bude zase jako proutek. jinak dostal antibiotika. nevím, zda ho kousla dorotka, protože ji naštval svoji přítomností u mých padres doma (občas to tak dělá) nebo snad něco jiného, ale každopádně mu veterinář vyholil místečko za krkem, píchnul injekci a teď už je to jen na antibiotikách a dezinfekci. a do toho si najednou poskočila blecha. tradááá. takže další tableta navíc. odcházela jsem z veteriny o litr chudší. bořík je objednán ještě na příští týden na ultrazvuk srdce. vzpomínám si na akci před více než dvěma lety. leželi na něm dvě sestřičky-studentky, další praktikant a já, zatímco mu paní doktorka dělala ultrazvuk. rodiče budou na horách, badboy na cestách, takže si pojedu na votoč pro moji sis, aby mi jela asistovat v zalehávání. || dost bylo psaní. kultůra čeká. btw mám doma na plátně vytištěný obraz v podvečer na hradčanech od jakuba schikanedera a mám obrovskou radost. téra

pondělí 13. února 2017

a pak mi přijde patnáct procent dolů.

včera jsem viděla poprvé film teorie tygra. za mě ne. vilhelmovou a balzerovou měl někdo pravidelně tlouct. a to nejsem žádný zastánce tělesných trestů. ale v podstatě ze zástupkyní ženské rasy dělají kravky. ještě že tam byla jako protipól kohákova manželka. uf. nějak jsem měla potřebu vidět český film. || dnes dva firemní. a pak angličtina u dannyho i s angličankou. refreshing. || v sobotu jan šibík. zrovna mi psala čuču, že zjistila, jak moc jsou jeho fotky explicitní a že to prostě nedá, ale vyzvedne si mě pak na staromáku a prý mě zahrne láskou. haha.|| to jinak chce být jeden rezistentní, vůbec se nezabývat kosmetikou. jen si v háemku koupit tvářenku a útrum. no a pak mi dorazí do smsky slevový kód 15% do sephory platící až do neděle a jsem v háji. woe. TŘEBA se mi nebude nic líbit! || odcházím do vany s knížkou. a přemýšlím o nějakém filmu. zítra totiž vstávám až v devět. tradááá. téra

neděle 12. února 2017

u moře. prý.


jestli byl nějaký víkend skutečně lejzy, pak to byl tenhle. včera odpoledne jsem místo vytírání a luxování usnula. dokonce tak, že když se vrátil badboy, nemohl mě vzbudit, aby mě zlákal na fakt, že pojedeme nakoupit. || po poledni se tady vskutku na krátký skok ukázala důša, moje kamarádka od základní školy. jedna z nejbližších lidí v mém životě. navzdory tomu, že se nevídáme tak často, jak bychom rády. domluvily jsme dámskou jízdu na březen, s tím, že dorazí ještě pražská jíťa. sounds great. || když už pak nákup s badboyem, nebyla jsem rezistentní a donutila ho zaparkovat v nákupní zóně, abych si tam nakoupila zásoby značky balea v dm drogérii, která u nás na téměř měsíc zavírá a rekonstruuje se, a pak jsem zaběhla do pepca, abych tam ukořistila poslední dva hrnečky s čivavama pro markét k narozeninám. sic je má až v dubnu, ale už teď přemýšlím, čím ji potěšit. || v podvečer jsem si pustila film by the sea, režírovaný angelinou jolie, duo brangelina si tam pak zahrálo. takhle! csfd to hodnotí hodně průměrně, kritiky se na tom také docela vyřádily, přesto jsem měla pocit, že atmosféra filmu může být tím, proč by se mi film mohl líbit. málo dialogů. poklidná tichá nálada. nebo snad ticho před bouří?! nonšalantní angelina a francie. nicméně... umím si představit, že angelina příliš nehrála, že taková zkrátka je. film trval dvě hodiny, dýl bych to už nedala. ale jsem ráda za tenhle filmový zážitek. 

ve čtvrtek se chystám do kina právě na já, claude monet. mamka slaví v dámské společnosti narozeniny, proto asi půjdu s taťkou, případně sama. a to je to, co mě tady štve. vůbec tady nemám kulturně laděné přátele. občas se na nějakém filmu či kulturní akci shodneme s liškou a vyrazíme, chystáme se třeba společně do kina na film jackie, ale jinak si to všechno plánuju tak nějak sama, nebo s mum, případně občas se sis. věci, filmy, divadla, kultura, která zajímá mě, nezajímá moje přátele. tady u nás. || další věc, která mě prudí je fakt, že kromě klasického abonmá byla letos možnost zakoupit si předplatné na klub mladého diváka. nebylo to limitované věkem, přesto se asi tak nějak očekávalo, že studenti místních středních škol nebudou váhat a kulturně se vzdělají. hlavně pak gympl, který se u nás považuje za něco "víc", tzn. počítejme se vskutku uvědomělými mladými lidmi. takže! v divadle je vyprodaných cca sedm řad. a je otázkou, zda příští rok nějaký klub mladého diváka zase bude. často lidi spílají na nedostatek kulturního života, a pak když je možnost, tak kde jsou? pravdou je, že i u nás je čím dál víc kultury, možnosti si rozšířit obzory, ale i tak to zamrzí. mně je líto těch herců. viz. třeba shakespeare ve 120 minutách.  v místním kulturním měsíčníku se psalo, že v praze je od roku 2008 tohle představení neustále vyprodáno. u nás se vyprodalo 7 řad ze šestnácti, nepočítám, že máme ještě balkon a bidýlko. 

dnes jsme s badboyem dělali účetnictví. to je taková naše společná každoroční kratochvíle. kdy srovnávám faktury a to, co mi přišlo na účet. už to máme docela vychytané a jde nám to od ruky. ale i tak to je... řekněme... voser. ale tím, že je hotovo, mi spadl kámen ze srdce. || další týden by mohl být pracovně príma, byť toho bude asi vážně hodně. ale v pátek hned po práci jedu do prahy. s čuču se chystáme jít na výstavu fotek jana šibíka, a uvidím se s kupou lidí, které mám ráda. z pátka na sobotu skvotuju u ket&chandlera&gábora, do toho dorazí terka, a ze soboty na neděli pak skvotuji u terky&wesiho. maximálně si chci sobotní prahu užít. v neděli pak jedu k nice na tetování, na což se taky moc těším. lol. téra