pátek 15. prosince 2017

bilance 2017

rok se s rokem sešel. končí rok 2017, tak jsem si říkala, že dostojím svým zvykům a nějak tu shrnu celý dosavadní rok. byl to naprosto necestovní rok. vůbec jsem nedostála jedinému svému přání v rámci cizích zemí.

leden. probudila jsem se v podkroví chalupy v říčkách, kde jsme u tonyho slavili silvestr. moje přání bylo jet hned ráno domů, dospat se, vyrazit večer na novoroční ohňostroj a být ready do práce. takže jsem odjížděla ve spacím úboru, přes který jsem měla zimní kabát, a na nohou naboso tenisky. pořád jsem brala antidepresiva, vedla nepříjemný spor s ad. leden se tak rychle přehoupl do února.

únor. došla mi radost. po roce na antidepresivech mi ovšem došlo, že už takhle fungovat nechci. že přeci moc dobře vím, jak to mám v hlavě nastavené. co chci. a že se od některých věcí dokážu nádherně odpoutat, a nemusím k tomu brát prášky. a tak jsme po domluvě s doktorkou začala snižovat dávku. || dámská jízda. slavily jsme liščiny lednové narozeniny. nejdřív se mi udělalo špatně z barového zakouřeného prostředí, a dva dny na to mě skolila střevní chřipka. || nechala jsem si vytisknout krásnou reprodukci jakuba schikanedera na plátno a badboy kvůli tomu vymaloval obývák. na bílo. čímž se náš celý byt definitivně změnil v bílé království. já na ten víkend vyrazila do prahy. abych navštívila chandlerovi, viděla čuču, navštívila czech press photo a nechala si udělat nové tetování. čímž jsem poznala charizmatickou a úžasnou niku chic, jejíž blog jsem sledovala už léta.

březen. odložila jsem antidepresiva. definitivně. a mega čistka v životě. probrané skříně. kosmetika. věci. i hlava. ad mi psal, jestli se třeba můžeme vidět. a já úplně s čistou a jasnou myslí napsala, že není důvod. viděli jsme se naposledy v prosinci, vyjasnili si pár věcí, a mně to prostě stačilo. || pořád jsem si stěžovala na únavu. jaro na mě přišlo nějak brzy. jen jsem netušila, že jsem těhotná.

duben. takový párty time. čudila jsem takhle na jedné akci jako fabrika a říkala bárbí, jak jsem pořád utahaná a bolí mě hrozně prsa, že ten pms je fakt prevít. a vona jestli nejsem těhotná. to určitě ne. vždyť nic takového není v plánu. máme oba hodně práce. přesto jsem se další noc vzbudila s takovým tím blikajícím vykřičníkem v hlavě. twl, já jsem asi fakt těhotná. moje přesnost není tak přesná. a tak jsem naklusala do lékárny pro test. počkala jsem do rána. dvě čárky. blbost. druhý test. dvě čárky. je šest ráno. volám badboyovi, ten už jede kamsi na jižní moravu s kamionem. a nezvedá mi telefon. vůbec nedokážu s tou informací sama žít. volám bárbí, budím ji. vejskáme. ačkoliv to fakt plánované není. a jsem z toho nesmírně rozhozená. || jedu s míšou na prodloužený víkend do prahy. vidíme se i s térou. chodíme pořád pěšky. jsem utahaná jako kůtě. ale jdeme na výstavu františka skály, jsem asi poprvé na míráku (poprvé ne, ale co si pamatuju), lebedíme si už na náplavce, jen tak trajdáme. a užíváme si nádherného jara. a já se pořád jako by vznáším. protože ty woe, já jsem ale fakt těhotná!

květen. jedeme s badboyem vlakem do prahy. snídáme ve světozoru. pak sraz s badboyovou sis, koupil si od ní auto. první nocování na chalupě. zánět trojklanného nervu. mazec. protože nesmím žádné medikamenty. šalvěj prý zase způsobuje kontrakce. takže jsem vlastně jen tak a šíleně trpím. hlavu bych otloukla o stůl. ale těch pět dní nakonec nějak přežiju, bolest pak ustupuje. zánět ustupuje.

červen. dvě svatby. moje kamarádka od nejútlejšího dětství se vdává. taková hodně mezinárodní svatba kousíček od orlíku. v půlce června pak důša. a já na to svatební veselí zase tak úplně nejsem. ale obojí bylo moc fajn. || prvotrimestrální screening negativní. uffff. ukončen první trimestr. trošku mi spadl kámen ze srdce, protože první tři měsíce se člověk přeci jen bojí. končí školní rok. a já slavím kristova léta. pracovní plány na léto padají. pan gynekolog mi vzhledem k mému lymfedému říká, že jestli chci ještě pracovně fungovat celý podzim, ať si v létě, kdy jsou největší vedra, dám pohov a nic moc nedělám. jo a bude to kluk!

červenec. badboy slaví narozeniny. máme opět společnou oslavu pro pár přátel na chalupě. učím pomálu. diagnostikují mi těhotenskou cukrovku. začínám docela přísnou dietu. po osmi letech výlet na místo činu. do liberce. cesta na ještěd. a trajdání po liberci. krásná nostalgie.

srpen. cesta do zlína. nikdy jsem tam nebyla a měla jsem ho na seznamu míst v naší zemi, která bych ráda viděla. badboy tam jezdí minimálně jednou týdně nakládat, tak mě vzal s sebou. a udělali jsme si tam příjemných pár hodin. zpátky se nám ovšem kamion rozbil, čekání x hodin na odtahovku, v jednu ráno jsme dorazili domů - po devatenácti hodinách. v šestém měsíci těhotenství príma. lol. || barokní festival na kuksu. jako každý rok alespoň jedno divadelní představení stíhám. || mamka s taťkou jsou na týden v barceloně. předposlední den jejich pobytu tam dojde k teroristickému atentátu. naši jsou kousek od místa činu. takže stres. naštěstí hned druhý den už odlétají domů. a konečně navštěvuji japonskou zahradu v polsku!

září. začal další školní rok. sedmý, kdy takhle na volné noze učím. mám velmi rozumný rozvrh, abych vydržela až do konce listopadu. i plán na to, jak budu po šestinedělí pokračovat. začínám pomalu přemýšlet o věcech pro miminko. po roce randíčko s háňou. od výletu do waršavy jsme se neviděly. problém se zády. v 26. týdnu dostávám na neurologii obstřik. od té doby s bolestmi občasně bojuji. || s liškou vyrážíme na špital art.

říjen. vyrážíme s badboyem na den do drážďan. primark. památky. trajdání. je to skvělý. miluju čas strávený společně. je ho málo. || mám skoro všechny vánoční dárky, kupuju si velkou perníkovou svíku a balím. ať mě nic nezaskočí. a dostávám na noc inzulín kvůli cukrovce.

listopad. jazykovka mě už odstavila. sehnaly si za mě lektorku, která chtěla nastoupit k listopadu. takže ač dohoda zněla, že do konce listopadu si to odučím sama, najednou přišla změna. a tak se mi od listopadu opět úží rozvrh. v půlce listopadu vyrážíme s mamkou na nákupy do polska, potřebuju koupit plínky, zavinovačku a nějaké další propriety a pičičandičky. oficiálně k 10. listopadu nastupuji na mateřskou. || předposlední týden v listopadu končím veškeré své pracovní aktivity. || vánoční trhy na kuksu. a vánoční market v artyčoku v hradci. kupuju si šípkovou čelenku. || umřela nám dorotka. nejsmutnější den v roce. bez jednoho týdne naše patnáctiletá hvězdička. je tu bez ní hrozně smutno a prázdno. 

prosinec. už jen čekám. zítra - 16. prosince mám regulérní termín. vlastně největší highlight prosince je právě porod. mám ustrojený stromeček, dárky pod ním, cukroví je ready. všechno pro mimiňáčka taky. jen on tu chybí. tak snad. myslím, že víc už v prosinci nebude. bude to ten největší závěr tohoto roku. čert vem to, že jsem téměř nikde nebyla, hodně odpočívala, spala, četla, hlídala si jídelníček. všechno to směřovalo k tomu, aby náš chlapík přišel na svět. zatím se mu moc nechce.

rok 2017 mě bavil. nepovažuju ho za pyča rok jako jiní. ačkoliv si myslím, že ten nahoře mohl naší psí hvězdičce dopřát ještě rok či dva v naší společnosti. tohle byla a je velká kaňka na aktuálním roce.

přečetla jsem 71 knih zatím, takže pokulhávám za předsevzetím, že jich přečtu osmdesát. ale rok ještě nekončí a ježíšek mi určitě nějakou báječnou literaturu nadělí. 

pokud jsem to dobře dopočítala, byla jsem šestnáctkrát v divadle. navštívila jsem pět výstav - czech press photo, františka skálu, adolfa borna, manolo blahnika a český impresionismus. všechno v praze. byla několikrát v kině. kulturně docela žila. 

plány na rok 2018? vstoupit do něj dobře. užívat si života s chlapečkem. od února se polehoučku pustit zase do práce. koupit si letenku pro sebe i minichlapíka na konce října do londýna. bude-li to kluk pohodář, poletí, bude-li to kluk vztekloun, bude těch pár dní doma s badboyem. nechci s ním jen sedět na zadku, chci mu ukázat barevnost světa. číst mu. mluvit na něj anglicky. ukazovat mu diverzitu kultur, názorů. vést ho k tomu, aby to byl správný kluk. a zároveň nechat ho, aby se on stal mým učitelem. protože i pro mě bude spousta věcí nových, a on bude ten, díky kterému se to všechno budu učit. téra


tak se nic nestalo. a kromě toho, že mě bolí žaludek, břicho, přesýpají se ve mě vnitřnosti (nebo asi spíš dítko), tak jsem stále celá, což znamená - nájemník mé lůno ještě neopustil. počítala jsem s tím, že stane-li se tomu tak, dnes nastoupím do porodnice na vyvolání. můj gynekolog mě v tom ještě minulý čtvrtek na kontrole ujišťoval. chápu, že když mám za sebou hamiltona, že je prostě rozumný pár dní počkat, jestli to přijde samo. ale nějak mě to čekání nebaví. blbě se mi na cokoliv soustředí. hlavu mám jako pátrací balon. moje všechny myšlenky jsou soustředěny jen na porod a seznámení se s naším chlapíkem. a hrozně těžko se mi přepíná na cokoliv jiného. ani v té vánoční náladě nejsem. asi proto, že dárky mám všechny nachystané, zabalené, pod stromečkem trůnící. cukroví v krabici ve špajzce. strom nazdobený. všechno letos tak nesmírně brzy. ještě dřív než obvykle. což mi sice nezvedá adrenalin jako každý rok, ale taky to ve mně nic neevokuje. a já jsem přeci vánoční trol. to všichni vědí. myslím, že letos na mě dopadne ta pravá vánoční atmosféra vážně až o svátcích, až bude malý na světě, myšlenky zahnány, a já budu užívat toho, že ho mám. || dnes půjdu odeslat vánoční čumkarty přátelům, kterým jsem je slíbila. doufám, že budou mít krásné vánoční známky, a nebudou mi nutit známky se zemanem. předpokládám, že se budou muset doprodat, protože snad za měsíc proboha nebude ten, který by dalších pět let měl vévodit naší zemi a poštovním kolkům. včera mi psala p., že u nich na vysočině není jisté, zda sežene nějaké jiné, a že oblizovat mildu se jí nechce. nesmírně mě to pobavilo a rozesmálo. || přemýšlím, jaký film woodyho allena si dnes pustím. buď si něco nového stáhnu nebo zkouknu annie hall. a asi budu pokračovat ve sledování criminal minds. sledovala jsem online na badboyově ntb, a stalo se, že jsem ho zavirovala. bo z něho vylezlo, že nemá aktualizovaný antivirák. lol.

vybírám si diář. a asi si ho vyberu až na začátku roku 2018. nejdřív jsem si myslela, že si pořídím jen nějaký minidiářek, vždyť budu učit jen pomálu, a já si tam zapisuju hlavně pracovní věci. jenže... pak jsem si říkala, že by bylo super si tam zapisovat i různé poznámky, zážitky, že ten první rok s mimiňákem bude hrozný fofr a že třeba bude rychlejší si poznamenávat věci do papírového záznamníku. jenže... já nemám ráda žádné pičičandy, to se ví. tzn. jednoduchost nebo nápaditost preferuju. s mojí sis jsme tuhle okukovaly diáře v papírnictví a knihkupectví. holky z acos mají moc hezky udělané diáře, které by mi snad vyhovovaly, ale nejsem cílovka. je tam na mě moc textu. diář dary rolinc, na který jsem narazila (ze zrcátkem!) mě nechává úplně chladnou. kupa dalších má jen takový chlíveček k danému dni. musím upřímně říct, že přemýšlím o dolleru či moleskinu. a ještě jsem objevila diář, který je úplně jednoduchý a asi by byl také vyhovující. půjdu ho prozkoumat znovu do knihkupectví. proto jsem i nějaký čas strávila na aliexpressu a ebayi, a vybírala samolepky do diáře, ale nějak nic dle mého gusta. takže babo, raď. 

jo a čeká mě zase letošní bilance. možná ji sepíšu dnes. chtěla jsem, až se malý narodí, ale mám kupu volného času, takže co. || btw líbila se vám knížka v melounovém cukru? téra





čtvrtek 14. prosince 2017

včera byl první den badboyovy dovolené. probudili jsme se, udělali si snídani, já sledovala criminal minds, on si pouštěl nějakou hudbu, a pak jel na myčku s autem. uvařil oběd a povídá mi při něm hele, a co ty tu tak normálně děláš? musela jsem se smát, protože si evidentně myslel, že já jsem doma poslední tři týdny hrozně produktivní. tak jsem mu vypočítala své činnosti jakože teda vážně dost času ležím, čtu, sleduju filmy, seriály, youtube, uklízím, chodím ven se psam. a to je všechno, přátelé! koukal na mě a a pak řekl aha. a až tenhle týden spíš polehávám doma, jinak jsem měla pořád nějaké aktivity. jaké jsou představy mužů o mateřské, kdy ještě není dítě na světě? odpoledne jsme se sebrali, dojeli do starých lázní, prošli se, málem zapojili psího kámoše do dětského focení, ale nechtěl. prosimvás ne do našeho. nějaká rodinka se tam povalovala v listí a marastu a dělala umělecké fotky, a náš bořík se jim hodil do konceptu. bohužel si vedle roční holčičky nechtěl sednout. po procházce jsme si dali kávu a bezinkovou domácí limonádu a vrátili se zase domů. na instagramu jsem byla nalákána na novou limitku od balea s lamou. ale když jsem se na ni u nás v déem včera ptala, dívala se paní prodavačka na mě, jako bych tu lamou byla já. no neměli. tak jsem koupila alespoň krém na opruzeniny. ne pro mě. || v noci jsem se klasicky nevyspala. to už začíná být takový kolorit. tradice. ležím-li na zádech, jdou mi poslíčci, ležím-li na pravém boku, břicho mě bolí, neboť chlapík je nespokojen. ležím-li na levém boku, všechno je cajk, jenže taky tak nejde spát celou noc. takže i trošku chodím po bytě, občas zajdu na záchod, dnes v noci jen pětkrát ale. uvařím si čaj, od půl čtvrté zevlím. a po šesté ráno konečně upadám za vlast. a v devět se probouzím. badboy byl ze svého prvního dovolenkového dne rozčarován. protože není zvyklý. a tak dnes ráno vezl cosi do krakonošova města. v šest naložil, před osmou vyložil, a před desátou byl doma. zkoukli jsme ještě jeden díl criminal minds a jeli do města. měla jsem dnes poslední poradnu. sestřička se mnou sepisovala nějaké věci, a ptá se, jestli budu chtít do porodnice už zítra nebo až v pondělí. no zítra, samozřejmě. pan doktor to rozhodne jinak. dost nečekaně mi provede hamiltonův hmat. dost dobrej hnus fialovej. ani to nedokážu popsat. nebyla to snad ani bolest. ale bylo to tak šíleně hnusný. ale já byla tak v šoku, že jsem se začala smát. pročež bylo rozhodnuto, že zítra do porodnice nenastoupím, že budu čekat, zda hamilton pomůže. do porodnice jsem případně objednaná na úterý ráno. badboy mě zase vyzvednul, já měla pocit, že nedojdu ani k autu, celá rozbolavělá. a tak čekáme, co nejbližší hodiny/dny přinesou. doufám, že porod. ve finále jsem asi i ráda, že mě na to doktor nepřipravil dřív, a že to prostě udělal. možná mu budu ještě vděčná. já bych totiž odmítla. fakt jsem tenhle úkon podstupovat nechtěla. asi lepší než kapačka či čípky na rozjezd porodu. huh. uvidíme. jdu to podpořit vanou, kde si budu číst. je mi nějak blbě. téra

úterý 12. prosince 2017

na poslední chvíli jsem se rozhodla dohnat resty. vidět pár filmů a seriálů. tak jsem si pustila konečně tajemnou vraždu na manhattanu a byla jsem z toho filmu nadšená. moc nadšená. woody allen je hrozný roztomilák. inteligentní dialogy, takovej mile napínavej příběh. skvělý herecký obsazení. a new york. včera večer jsem si pustila půlnoc v paříži, ale protože velmi rychle upadám do spánku, dodívala jsem se dnes po ránu. a opět okouzlena. atmosférou. hudbou. postavami, které byli součástí příběhu. paříží. of course. a to přitom není žádné mé srdcové město. byť se mi moc líbila. || dlouho jsme s mojí sis milovaly seriál criminal minds. já mu propadla totálně. ségra to pak časem přestala sledovat. ale dokoukala jsem 10. sérii a nějak pozapomněla. přitom teď už běží 13. série. v pátek mi moje sis při pečení cukroví svěřila informaci, že už dokoukala to, co jí chybělo, a dokonce to má dokoukané až do současnosti. poslala mi odkaz na online sledování. a já mám teď na cca 55 dílů možná tak dva a půl dne. možná ani to ne. pak už budu asi koukat při kojení. haha. do toho mám na watch-listě další filmy woodyho allena. mraky knih. našla jsem i jeden povídkový soubor ve své knihovně sepsaný právě allenem. prostě toho mám dost. včera jsem si od rodičů přinesla knížku od inny mirovské a jiný glóbus nemáte? protože jsme zjistili, že rodiče ve své knihovně knížku všechno, co potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce od fulghuma doma nemají. a kavárnu nad prahou od lenky reinerové jsme taktéž nenašli. ačkoliv přesně vím, jak vypadá přebal, jak je útlá, ale zkrátka nikde nevykoukla. tak si pak mezi svátky dojdu do knihovny. teď už je to náročnější. dnes by měl badboy dorazit domů tak kolem desáté, byl vyslán na vykládku a nakládku až do slaného, ačkoliv měl dnes už jezdit jen kolem komína. a od zítřka už jsme spolu doma. tak snad do noci vydržím, a pak už klidně může všechno přijít. včera můj malý chlapík dostal od mé mamky dvě vánoční bodýčka. jedno na letošní vánoce a druhé na příští rok. dostal i kombinézu do zimy. a nějaké propriety do postýlky. já jsem zcela přerovnala jeho nejhornější šuplík plný garderoby, protože jsem zjistila, že jsem všechno rovnala do šuplíků dle toho, jak je to stylové, nikoli praktické. a tak se pak děje to, že všude holky píší o tom, že nejlepší na noční přebalování a spánek jsou taková ta pyžamka/bodýčka s rozepínáním mezi nožičkama až dolů, a já proto, že je mám zděděná a ne stylově černá/šedá/tmavě modrá, je mám někde na dně šuplíků. takže jsem všechno přeorganizovala. vlastně se směju sama sobě, že má chlapík různá bodýčka s krátkým rukávkem na teď - v mých barvách, s milými nápisy nebo jen tak, ale narodí se v prosinci, kdy je to trošilinku nepraktické. no moc jsem nepřemýšlela. nechala jsem se unést tím, aby to bylo hodně štýlo. už aby tu byl! téra

neděle 10. prosince 2017

mám pocit, že budu-li stále něco dělat, nezačnu rodit. poněvadž badboy před hodinkou a půl odjel skládat do středních čech. cestou ještě osobákem mi volal z čska, že je tam totálně bílo, fouká vítr, a že to bude asi snová jízda. ironicky samozřejmě. náklaďáky dnes můžou na silnice první třídy a dálnice až od dvaadvaceti hodin, a v ten čas už má skládat ve škodovce. takže doma hledat, kudy pojede, aby to obsahovala jen silnice druhé a třetí třídy. tedy šoustky, jak my doma říkáme. zpátky už se mu pojede dobře, to už zákaz platit nebude. u nás ve městě platí obecné pravidlo, že hejtovat kamiony je super. ok, provoz je tu šílený. hlavní tah do polska. a nikomu z kamionů se nechce směrem na krkonoše nebo na ostravu, a tak to všechny spedice posílají přes nás. naše město už léta potřebuje obchvat, ale nedaří se vykoupit všechny pozemky, teprve letos byl schválen územní plán, a stejně to asi bude hardcore. město samotné je v ďolíku, kolem jsou kopce, takže vizualizace obchvatu vypadá jako bambilion přemostění, několikaúrovňové křižovatky, tunely. možná bude snazší a nakonec rychlejší, dostaví-li se dálnice d11 na trutnov, a pak už budou mít kamiony vůli a důvod jet tím směrem. takhle stojí dlouhé kolony skrze naše město. často už několik kilometrů před městem, a státní policie je nenechá vjet do města, dokud nepomine hlavní špička. obecně si ale myslím, že problém není v samotných kamionech, jako v samotných autech obecně. téměř každá domácnost má víc aut, než by se slušelo a patřilo. my jsme dva a máme také dvě auta. hrozný. já kvůli práci, protože sjíždím okres, to byl důvod, proč jsem si auto před sedmi lety kupovala. každý den jsem učila v minimálně dvou městech. badboy si koupil svoje auto letos na jaře, protože firma, pro kterou pracuje, sídlí ve vesničce cca dvacet kilometrů od nás vzdálené a spoje tam jsou komplikované. věřím, že si to umí každý takhle nějak odůvodnit, proč má v rodině víc než jedno auto. podstatou věci ovšem zůstává, že lidi prostě auty jezdí, a proto to u nás vypadá, jak to vypadá. to, že těch kamionů je fakt kotel, je věc druhá, na druhou stranu lidi chtějí mít zásobované supermarkety a hypermarkety, firmy a fabriky potřebují různé díly, palety nákladů, aby mohly fungovat dál. nejvíc na fb stránkách dění v našem městě vždy hejtují takoví primitivové, resp. řekla bych dámy aká mateřská avšak rozhodně néééé dovolená. směju se jim za gramatiku, nevědomost a hloupost. a vzhledem k tomu, že můj kluk náklaďák řídí, jeho pracovní doba je téměř nelimitovaná (ok, kotouče a karty se musí poslouchat), ale prostě udělá se někde pauza, vyspí se na parkovišti a jede dál. jsme rodina, chceme taky trávit nějaký čas spolu, a ne vždy je nám přáno, protože pro velká auta platí různé příkazy a zákazy. || každopádně jsem vlastně o tomhle vůbec psát nechtěla. spíš o tom, jak přijede mezi půlnocí a jednou ráno. a já nechci začít rodit bez něho, takže se tenhle večer bráním zuby-nehty. naši jsou navíc v praze, také přijedou až později, takže na telefonu je tentokráte jen moje sestra. a já chci, aby u toho byl on! a mám pocit, že budu-li se dívat na film, číst si, pít čaj, psát blog, brouzdat po internetu, nemůžu přece začít rodit. chachááá. mám dnes poslíčky silnější a intenzivnější než kdy předtím. tak ještě do jeho příjezdu, prosíííím. zítra a pozítří sice badboy řídí taky, ale snad jen kolem komína. a od středy až do konce roku je se mnou doma. || pečlivě si tu vybírám nějaký film od woodyho allena. dnes jsem si pustili odpoledne v posteli pelíšky, badboy k tomu naservíroval trošičku cukroví, uvařil nám čaj. a pak se mi svěřil s delikátní informací, že to linecký je tak boží, že tam brzy žádné nezbude. lol. || jééé, a ještě jsem nezapálila druhou svíčku. jdu na to. téra
máme napečeno cukroví a dítě stále nikde. působila jsem jen jako taková pomocná síla. udělala dva druhy jáhlového cukroví, chvíli slepovala linecké, pospávala v křesle, sledovala biatlon, lásku nebeskou, bridget jones a záskok divadla járy cimrmana. ano, tohle všechno se během cukroví stihlo. protože jsme s mamuš dorazily k sestře ve čtvrt na deset a odjížděly někdy v osm večer. už v poledne mi všechno to sladké nesmírně vadilo, a to jsem nijak zvlášť neochutnávala. takže jsem se snažila pít hodně čaje a vody. ovšem tohle všechno mi způsobovala enormní pálení žáhy. pátek byl na tohle velmi výživný. a když nám sis naservírovala úžasné indické jídlo, normálně jsem za každým soustem musela poslat i hlt vody. přešlo to až večer, kdy mi mamka dala nějaké ovocné pastilky. badboy jel skládat do škodovky, takže jsem zamítla vypuzovací akci no. 1. napustila si střídmou vanu, četla si a pak padla za vlast. badboy dorazil o půlnoci. já vcelku. včera jel pro snídani (měla jsem po x měsících krajíc vánočky!), pak nastartovat mého taťku přes kabely, a pak za mnou. mě ty naše společné snídaně tak baví. po obědové domácí pizze jsme se rozhodli pro ratibořice. vánoce v kuželníku. knížecí vánoce na zámku. tržík v mandlu. jezdím tam vždy kvůli atmosféře. ta mě letos nějak totálně minula. důvod prostý. standardně tam jezdíme v sobotu dopoledne, kdy tam ještě nejsou celá procesí lidí. před mandlem u mlýna hrají muzikanti lidové písně a koledy, voní to tam klobáskami. do mandlu vstupuji spíš ze zvyku a s ohledem na své tradice. ten trh je čím dál větší drekárna. dřív tam alespoň prodávali nějaká přírodní tělové másla/mléka (něco na způsob manufaktury), po tom už ani památky. nevím, jaký očekáváte na vánočních trzích sortiment vy, ale já některý nevkus a kýč fakt nechápu. když třeba vidím, jaká krásná mýdla vyrábí moje sestra, jak to balí, jak o tom přemýšlí, v čem nabízí balzámy na rty či bambucké máslo. a pak přijdete na trh a tam pic kýčové mýdlo dvou barev, které byste nevěnovali ani úhlavnímu nepříteli, všechno tak divně balené. já vím, že manuální a zruční jsou i nevkusní lidé. některé svíčky jsou fakt hardcore. ale jo, proti gustu, že jo. || pokračovali jsme s badboyem ke kuželníku. boty zahnojené od bahna. tentokráte tam neměli žádné vydání knihy babička. koukli jsme na jedno vánoční představení, v němž se představila opět sofinka, moje nejmilejší studentka ever. koupila jsem si jmelí. badboy po vydatném obědě nechtěl lautr nic. pokoupila jsem pár pohlednic od pana škopka. a vydali jsme se opět domů. || doma film terapie láskou, který chválila na fb dee. horká vana. ta vlastně nebyla tak horká, protože já za ty měsíce, co jsem se úplně horké vaně vyhýbala, odvykla. poté jsem se dala do úklidu a opět nějakého třídění. zbylo mi osm laků na nehty. to je náhodou prima skóre už. vytřídila jsem nějaké glitry, mejkap, umělé řasy (to jsem si jako někdy vážně objednala!). v noci navštívila rekordně sedmkrát toaletu. přetahovala se se psím kámošem o místo, až nad ránem kupodivu usnul i u badboye pod peřinou. v noci mě hrozně pobolívalo břicho. chvílemi jsem se radovala, poněvadž to bylo dost intenzivní a chodilo to v takových vlnách. jenže pak to ustalo. tak čekám dál. hezkou neděli. téra

pátek 8. prosince 2017

ten wishlist z minulého postu byl takový výkřik do tmy. resp. jedna slečna, kterou na instagramu ani na youtube nejsem vůbec schopná sledovat, protože neustále používá zdrobnělinky, dělá podivná videa, kam si zve kámošky youtuberky, oslovují se jako olinka, kačenka, helenka, verunka, barunka, což mi na prahu jejich třicítky přijde hrozně ujetý, hrozně se u toho chichotají, a já byla vždy jak v jiříkově vidění. musela jsem upustit od sledování. ale bo jsem ovce, a některé slečny, které sleduju začaly sdílet parádní wishlisty, a já si je tvořím několikrát do roka, rozhodla jsem se, že je načase si zase jeden udělat. a nasdílet mi jde jen tady přes blogspot, a pak s tím teprve můžu pokračovat dál. tak se stalo. jsou na něm, řekla bych, umírněné věci. nebo ne? po nikom je nechci. když už, tak sama. longchamp je na mém wishlistě už cca dva roky. vlastně nevím, proč ji stále nemám. protože cenově je velmi dostupná. možná na jaře? že by se mi hodila jak pro mě, tak na plíny? haha. blbej vtip. hodně blbej. mám tam i parfém od chanelu, protože je mi už prostě přes třicet, a to je ten věk. i mejkap. já jsem už pár měsíců na lovu dobrého nového mejkapu. ale upřímně jsem si řekla, že počkám až do po šestinedělí. uvidím, v jaké kondici bude moje tělo a pleť poté. vždy jsem měla mastnější pleť, pak se z ní stala pleť smíšená, a v jiném stavu spíš sušší. nechci dělat unáhlené závěry, když nevím, co se bude dít pak. přisouvám to nejen hormónům, ale taky stravě. a tu budu muset při kojení asi zase trošku měnit. prostě jaro bude i hon na nový mejkap. mám tam i hodinky cluse. zase rozumná cena a minimalistický design. ačkoliv upřímně, i ty hodinky na fotce pro mě nejsou úplně minimalistické. já bych ráda ještě méně. docela mě lákají ty mramorové. a boty? já mám šíleně dlouho na wishlistu kotníčkové a takové jakože ze srstí. asi to popisuju blbě. jsou inspirované značkou celine. tahle značka je úplně mimo moji cenovou relaci, ale vím, že některé řetězce tyhle boty nabízely. resp. určitě před lety topshop. asi nikdo víc. ale kotníčky na štengli? zase na jaro. takže je to vlastně jarní wishlist. lol.

osm dní do termínu, pořád držím pohromadě. včera jsem byla na kontrole. jsem otevřená na 1 cm, ale jak pravil pan doktor je to spíš mé zbožné přání, abyste už alespoň na celý ten centimetr otevřená byla, než že opravdu jste. chlapíkovi se ven nechce. přitom já už nevím, jak spát, celé břicho mě bolí a tlačí. dnes jsem si v noci hýbající břicho hladila, abych ho trošku uklidnila, normálně cítím zádíčka, zadeček, nožičky. má tam tak málo prostoru, už by mohl chtít jít ven. nabízel mi hamiltona, ale já ho nechci. pořád mám týden do termínu, tak mi to připadá zbytečné. navíc mi doktor řekl, že to, že nejsem otevřena jeden den, neznamená, že se to další den nezmění. dnes budu péct cukroví s mamkou a sestrou a už si k tomu pečení koupím čaj z maliníku a začnu popíjet. moc na tyhle babské věci nejsem, ale prý to má uvolnit porodní cesty a ten sestup by mohl jít rychleji. nevěřím na nějaké menší bolesti při kontrakcích při popíjení tohohle čaje. možná jako placebo. that´s all. ani jsem si dnes do kefíru nepřidala sezamové semínko, nevypila decku ricitinového oleje, nemyla jsem okna a neměla sex. to je prý nejúčinnější rozjezd porodu. já tomu i věřím, ale je to pěkně blbě zařízené. na konci 9. měsíce jsem ráda, že funguju sama o sobě. bolí mě v kříži a třísla a jsem ráda, že jsem. doktor se smál, prý nemá jít o můj požitek. sestřička to glosovala slovy, že ona teda na konci 9. měsíce neměla na takovou věc ani pomyšlení, a moje kamarádka móna mi včera psala, že byla ráda, že udržela vůbec moč, na to, aby přemýšlela o sexu. takové malé povzdychnutí na konci těhotenství. || když mě teda včera doktor ujistil, že já se jen tak nerozpadnu, rozhodla jsem se statečně, že se teda nemusím nijak žinýrovat a můžu fungovat vcelku normálně. badboy mě hodil za mojí sis do knihovny, kde jsem s ní strávila cca hodinku a půl, pak jsme se šly projít po obchodech, a jely na nákup. doma jsem vyluxovala celý byt, uklidila kuchyň, uvařila pro sebe a taťku bramboračku. dorazil domů i badboy. nebála jsem se napustit teplejší vanu. ačkoliv tu čtyřicet stupňů plus si nechávám až na dnešek po pečení. lol. ještě jsem se rozhodla, že bych zítra mohla jet do babiččina údolí na knížecí vánoce a advent v kuželníku. každoroční potěšení. letos jsem v to už snad ani nedoufala. uvidíme, co udělá horká vana. muhehe. téra