neděle 22. ledna 2017

tajemství kolem nás.

neděle nemohla začít lépe. včera večer po cestě k rodičům jsem si na jednom stromě všimla letáku, že se ztratila kočička. hrozně mrzlo a badboy byl nerudný, prý se nemám zdržovat a jdeme. argumentovala jsem tím, že kdyby se mi někde zatoulal bořík, moc bych si přála, aby si někdo takový leták prohlédl. mamuška má zítra narozeniny a včera jsme to u rodičů slavili. pozdě v noci jsme odcházeli domů, a byli jsme domluvení, že dnes ráno dorazím na snídani - čerstvý fresh a kávu, a přivezu mamuš lyžáky a makeup. když už jsem dnes ráno byla na odchodu od rodičů domů, zlanařil mě tony na kouřovku na balkoně. a jak jsme tam tak pokuřovali, všimla jsem si, že po dvoře běhá hrozně umňoukaná kočička. nedopila jsem kávu, nedokouřila cigaretu, sedla do auta a jela k letáku, abych zavolala na číslo, které tam je uvedené. a skutečně to byla kočička z letáku. slečna k nám na dvůr doslova přiběhla, dojatá. a já jsem z toho hrozně dojatá, že se po týdnu dostala molly zase ke svých majitelům a hlavně do tepla. #happyending

po pátečním mecheche s celou partou a pár naplaveninami jsem včera ráno nakonec s badboyem vstali vskutku rozumně a vyrazili na malý polský výlet do klodzka. až se umoudří počasí. rozuměj nebude mrznout, chci zase navštívit wambeřice a jejich nádherný kostel. a v květnu bych to viděla na ogrod japonski, který je kousek od hranic a bude určitě báječný. v klodzku jsem chtěla jen tak cournout po obchodech, ještě koupit dáreček mamuš a lišce k narozeninám. já ty jejich obchody zkrátka miluju. jiný sortiment než u nás. douglas byl na prd. tak vykramařený jsem ještě nikdy žádný neviděla. jasně, slevy. jenže ta opatlanost všude. ale ukořistila jsem řasenku od artdeco, značku, na kterou mám už nějaký ten čas zálusk. na řasenky moc nejsem, ale vzhledem k citlivosti mých očí nesnesu žádnou drogérkovou. po dvou týdnech používání mě svědí oči takových způsobem, že musím kupovat jinou. takže jo, do řasenek klidně zainvestuju. zatím nejlepší gosh a benefit, ale musím říct, že artdeco se dostala v mém žebříčku i před gosh. pak jsem vyřešila problém báze pod makeup. zkusila jsem tamní značku ingrid. poptávala jsem bázi na instagramu, zda by mi někdo poradil, jaká drogérková je ok. mám od rimmelu,vyhovuje mi, ale ráda bych něco jiného. a tak jsem sáhla po ingrid. má takovou hezkou kultivovanou skleněnou lahvičku s pumpičkou. a nakonec jsem v háemku ukořistila psaníčko, které jsem koupila i mamušce k narozeninám. došli jsme si na oběd. badboy byl velmi trpělivý, nevyháněl mě z obchodů, a nakonec jsme rozumně odjeli zase domů.

dnes ještě pár milých kratochvílí a pak vzhůru do dalšího pracovního týdne. a tenhle bude docela fest. pokud nic neodpadne, tak odpadnou mně v pátek hlasivky. docela se upínám k tomu, že za měsíc u nás budou jarničky a moje dětské kurzy týden nebudou. lol. téra

středa 18. ledna 2017

až mě z toho rozbolela hlava.

včera se mi stala taková nemilá věc. to se tak říká. haha. tak šíleně mě rozbolela hlava, že jsem si zalezla o půl osmé večer do postele nadopovaná brufenama, a probudila jsem se až dnes v sedm ráno, když mi zazvonil budík. spadlo mi dnes do klína část volného dopoledne. mají nám přijít dělat odečet vody, a "vyhrožují" jakýmsi paragrafem, pokud jim to lidé neumožní. a tak jsem dnes nejela do města pod horami. nechci tvrdit, že mi to nějak vadí. mrzí mě, že pak nepůjdu na návštěvu za m., se kterou jsem se od předvánoc neviděla a vždy si toho máme tolik co říct. ale to, že mi nevadí, že tam nejedu učit, znamená, že už po těch letech skutečně potřebuju změnu, a že nemůžu sedět v jedné firmě šest let. a tak teď sedím doma, dosnídala jsem ovesnou kaši, popíjím čaj a mám téměř dvě hodiny čas, než vyrazím učit. tři firemní. tři dětské. jeden invidiuál nad kávou. to by šlo. využívám rána na brouzdání po internetu a čtení toho, na co vlastně normálně nemám čas. většinou proběhnu maily, fb, bloglovin, přečtu nějaké zprávy, a čau. ale víc do hloubky? no way. stagnuju. anebo se moc družím. loni touhle dobou, kdy jsem upadla do mé depresivní letargie, jsem se v lednu s lidmi moc nevídala, a dozvěděla jsem se toho úplně nejvíc, protože jsem stále po něčem pátrala. jen ten stav asi nebyl zcela optimální. || včera na mě ze schránky číhala nová paletka od značky technic. matně si vzpomínám, že tahle značka už existovala. pak jsem někde u plh viděla recenzi ve videu, zapátrala, našla na ebayi, objednala z anglie, abych včera zjistila, že se to dá pořídit i v tescu. haha. ale! za tu cenu... skvělý! pigmentace, barvy, výdrž! dobře, nemůžete si dávat na oči stíny bez báze, to nevydrží téměř nic celý den, ale s bází to neztratilo ani trošku barvy, neslívalo se to. co víc chtít v kosmetickém světě? || miláček s robertem pattinsonem se mi moc líbil. tenhle druh filmů, který vás zavede někam zpět, jiný čas, jiná doba, historický kontext, dostanete nové informace, a ještě je to dobře zahrané... to jo! téra

neděle 15. ledna 2017

marná a marnivost jsou jiná slova.

jsem hrozně podrážděná. nějak mi všechno vadí a nedokážu s tím nic dělat. chvilkový stav snad. věděla jsem, že tenhle víkend pojmu skutečně jako nejvíc relax ever. ale teď se sama na sebe zlobím, že jsem skutečně nic kloudného neudělala. přečetla kus knihy, rozkoukala film. v pátek jsem se pozvala večer k našim, protože badboy přijel z práce a stejně hned odpadl. v sobotu mi uvařil oběd a odjel zase do práce. nejhorší je, že už mi to snad ani nevadí, že je pořád v práci. za prvé je z ní naprosto nadšený, za druhý, když v ní není, stále o ní mluví. a když o ní nemluví, běží nám doma na jeho notebooku nonstop dokument o kamionech, které jezdí v kanadě s náklady přes zamrzlá jezera nebo i moře. kdyby mi v obýváku někdo zaparkoval kamion, už by mi to snad ani nepřišlo divný. večer jsem opět skončila u rodičů, dorazila tam i sis s tonym, později pak badboy. a nakonec jsme se přesunuli do baru, kde se k nám ještě přidala liška&dáva. || potřebovala jsem nějakou změnu, a tak jsme se dnes nechali s boříkem vyzvednout tatínkem, v čska jsme pak naložili sis, a jeli jsme zkontrolovat chalupu. zima na venkově? to je to nejdokonalejší. miluju podzim. miluju, když je na jaře žlutá řepka, a miluju sníh na vsi. zaparkovali jsme na tiché návsi, nikde ani noha, a taťka nám lopatou odhazoval cestičku k chalupě. ani pejsci nechtěli jít první. sis sice měla tendence, že by bylo super vzít do náruče mého boříka a hodit ho do sněhu, protože jí to láká, ale neudělala to. a pak jsme obě byly na půdě, kde ona dělala revizi některých svých věcí, a mě napadlo, že by bylo super si z těch schodů skočit do sněhové peřiny. a tak jsem konala. strhla jsem tím i sis, skočila si taky. a já si pak dala ještě andělíčka. sic to vypadalo, že mě taťka nevezme do auta, protože jsem byla jako sněhulák, ale bylo to boží. ani jsem nevnímala, že moje válenky jsou mokré jako hnůj. cestou zpět jsme si dali kávu u sis, konečně jsem viděla nové bydlení v téměř finální podobě, už chybí pár maličkostí a stěhují se nahoru. a bylo to větší a hezčí než jsem si vůbec představovala. || doma se do mě dala hrozná zima, a já opět skončila v posteli. neudělala jsem si žádnou přípravu na další týden, pouze se mi v noci zdál sen, jak jsem šla skupince dětí, kterou učím zítra, koupit pribináčky do suprafonu, a pod ledničkou s pribináčky byl stojan s kosmetikou od dioru. a dál mi v tom snu oznámila maminka jednoho chlapečka, že bude synek chodit na kurz líčení k někomu jinému. ano, krásně se popletla angličtina se šminkami. || jsem marná. a trápí mě to. téra

pátek 13. ledna 2017

Jarní kosmetický wish-list.

Jarní kosmetický wish-list.

polyvore.com

z minulého wishlistu jsem splnila už pár věcí. objednala jsem si ze sephory porefessional krém, a pak mi taky dorazil gel na obočí od značky anastasia beverly hills. věděla jsem, že bude parádní, protože už od té značky mám tekutou rtěnku a je jedna z nejlepších vůbec. proto dál cílím na paletku modern renessaince. ale vím, že fakt není jednoduché ji sehnat. po diskusi s mojí spolužačkou ze základky radkou jsem usoudila, že nars makeup vůbec nepotřebuji a místo něho ráda vyzkouším na její doporučení ten od clinique. tady jsem si ovšem dala předsevzetí, že nejdříve dopotřebuju alespoň dva, které mám doma, a pak si mohu koupit další. no láká mě i jeden makeup od catrice a stále odolávám, protože mám aktuálně třináct nebo čtrnáct mejkapů. další věc, kterou moje mejkapové já chce, je báze od značky nyx. moc mi vyhovuje ten od rimmelu, ale už se blížím ke dnu, jiný nemám, a tak nevidím důvod, proč nezkusit něco nového. tvářenku od hm už jednu mám, je báječná, tmavší, používám ji spíše jako bronzer, a ráda zkusím další. a přestože mě rtěnky nechávají poměrně chladnou, protože jich mám doma vskutku dost, strašně ráda bych vyzkoušela jednu z těch nových rtěnek od urban decay. jsou za cenu, kterou jsem ještě schopná akceptovat a utratit za rtěnku. byť ne teda asi každý měsíc. a poslední, ale určitě ne poslední na seznamu přání je paletka od nude dude od the balm. miluju produkty téhle značky a mám jich doma hodně. asi dlouho neodolám. těší mě to. a co jako?

pořád mě zajímá, co se děje ve světě, v domácí politice, v kultuře. stále bažím po nových informacích. ale chodím si odpočinout právě ke šminkám. těší mě to. dělá to hezčí mé každé ráno, kdy vstávám do práce, usednu ke svému budoáru a vybírám, co si dnes na sebe "naplácám". a v momentě, kdy si udělám mejkap a zvýrazním obočí, moje sebevědomí vystoupá někam k oblakům, haha. || dnes mi přišla omluva od ad. stejně si myslím, že bychom si od sebe měli odpočinout. zase jsem ho naštvala. už to jinak asi neumím. || zítra to vidím na den v posteli. s knížkou. filmem. čajem. boříkem. a večer pak ven s přáteli. já ten víkend tentokráte potřebuju snad víc než jindy! téra

čtvrtek 12. ledna 2017

unesem tě, vím kam, mám svůj plán.

potřebovala jsem se pořádně vyspat. a zdály se mi sny. neznám bezesné noci. každou noc mám nějakou šílenou storku k dobru. z pondělka na úterý o chartě 77. před pár týdny mě ve snu pronásledovala ruská mafie kvůli ukradené paletce od chocolate bon bons od too faced. promítne se mi do snů snad úplně všechno. || dnes jsem měla hodně příjemný pracovní den. a když skončil, jela jsem si za terkou vyzvednout vosky dženký čendl. a pak už za bárbí s dárky. slíbila mi, že příští čtvrtek si půjdeme spolu na kafe, a ona si tam namaluje uprostřed naší seance rty rtěnkou ve tvaru penisu, kterou jsem jí obdarovala. já taky nosím papuče téměř do společnosti. haha. || ona je takový můj psycholog. v týdnu jsem jí říkala, co jsem se o sobě dozvěděla. nedalo mi to a ukazuju jí ty zprávy a říká twl, to je ještě horší, než jsem si myslela. takhle kopají nešťastní lidi. a tak se to snažím tak nebrat. || návrat do kavárničky v kábulu už není takový jako první kniha. asi proto, že tam není jack. a nikdy se už nevrátí. brek. || až mi tu dohraje tomi popovič, padnu. téra

středa 11. ledna 2017

say something.

už měsíc můžu snižovat antidepresiva. a já to nedělám. mám obyčejný strach. před vánoci jsem se cítila dobře. každý rok se tak cítím. a nevnímala jsem žádnou únavu. ale teď, s příchodem nového roku, na mě dopadla. badboy už je třetí měsíc v nové práci. vstává kolem páté, kolem půl šesté odjíždí. přijíždí večer. někdy vážně pozdě večer. chápu, že je pak zralý už jen na postel a spánek. funguje tak od pondělka do pátku. tenhle týden vyráží dokonce i v sobotu. jenže já taky nemám úplně umírněný rozvrh. odcházím ráno, vracím se večer. během toho se musím obstarávat boříka, který ve středu chodí k našim jako do školky. dělat nákupy, starat se o to, aby měl badboy nachystanou svačinu, dělat si přípravy, a mít nějaký čas pro sebe. a toho je v týdnu šíleně málo. dnes mě to nějak doběhlo. ve čtvrt na devět večer jsem přitáhla domů po práci tašku s nákupem. badboy mi polomrtvý, asi u toho spal, otevřel dveře, a zase se odporoučel do postele. a na mě padla taková hysterie - musím vybalit nákup, odnést veškeré odpadky, udělat mu svačinu, vyvenčit boříka, vymyslet, co budu dělat zítra na kurzech, dát si vanu. a chtěla bych být do deseti v posteli. to mi nevyšlo. je podesáté, já tu sedím zabalená v ručníku, boříka ještě čeká venčení, a badboy nemá svačinu. moc mi to neulehčuje svým bordelářstvím. vedle postele mu většinou zůstává talíř/sklenka/mistička od salátu, taky poházené oblečení. takže já jdu sbírat. u toho si standardně ukopnu o postel prst, nadávám jak špaček, a uvědomuju si, že je v pračce ještě kupa prádla, kterou musím pověsit. || jsem pořád podrážděná z té situace s ad. chybí mi v mém životě. ale poté snůšce urážek, které mi nakydal na hlavu, jsem asi ráda, že žádný kontakt neudržujeme. ačkoli si myslím, že člověk, který dokáže napsat/říct věci, které on pověděl mně, musí být ve skutečnosti hrozně nespokojenej. tvrdí, že ne. přitom mu stačily tři piva k tomu, aby mi řekl, jak to cítí. || špatný načasování. téra

btw too faced chocolate bon bons paletka je nejvíc ňuňu. a voní!

neděle 8. ledna 2017

prozření.

máme tu obrovskou bílou peřinu. dokonce tak velkou, že jsem si všimla, že sníh odváží technické služby na korbě náklaďáku pryč. zima je fantastická. letos si ji poprvé pořádně užívám, protože mám oblečení a je mi krásně teplo. s liškou jsme si vyrazily na prochajdu, protože jsem potřebovala provětrat svého psího kámoše, daly jsme si na půl cesty kávu, a pak sněhem pokračovaly domů. včerejší večer byl zasvěcen barové kultůře. jenom je vlastně úsměvné, že jsme šli na šestou, a když odcházíme domů, mládež do baru teprve přichází. poprvé jsem si vyšlápla ve svých nových růžových bačkůrkách. pardon new balance teniskách. jsou báječné. nutno podotknout, že jsme jeli autem a že byl takový mráz, že nebyla šance, aby promokly. 

dnes jsem dostala takovou přátelskou ťafku. nemá ji na svědomí nikdo jiný než ad. nejinteligentnější člověk, který ovšem neumí naložit se svým životem. už v létě řešil, proč nedosáhne žádného cíle, kde se bere vnitřní a vnější motivace, co mě motivuje, abych se realizovala... znám ho cca devět let, za tu dobu měl nespočet prací. různorodých. a u ničeho nevydržel. teď jeho slečna rozjíždí byznys a on v rámci toho vymyslel něco, co mi připadá jako naprostý úlet. mám pocit, že má asi tak milionkrát větší potenciál, než tohle. tak jsem mu to řekla. a v ten moment se na mě přes messenger sesypala taková snůška urážek, že jsem ani nestíhala reagovat. nejdřív zda si uvědomuji, že ho můj názor uráží. a pak už to byl kulomet urážek mojí osoby. moje práce je na hovno, protože angličtinu učí kde jaký debil. nikdy jsem se o nic nemusela zasloužit, protože mi to všichni naservírovali. mám vystudovaný liberecký peďák, což má prý každý dement. jsem pro něho úplný hovno. kravička, co jde s davem. holka, co má kýčový obývák. někdo, kdo žije s debilem. holka, kterou zajímají jen šminky, a její fb zeď je přehlídkou marnotratnosti. někdo, kdo je na hlavu, tak bere antidepresiva. ||| nejdřív se mi trošku chtělo brečet, ale pak mě to ve finále tak rozesmálo, že jsem neuměla zareagovat jinak, než tím, že si musím vybrat novou kabelku a nějaké šminky, tak že už si nebudeme psát a nebudeme komunikovat. po tomhle několikaminutovém kulometu, kdy jsem nereagovala, vyžadoval moji omluvu za to, že si myslím, že jeho byznys plán je fakt úlet. || a už se mi po několikáté stalo, že má nějaký týpek potřebu se mi snažit vnutit myšlenku, že klidně vydělá víc než já. ale mně to je jedno. já si vydělávám tolik, aby mi to stačilo na vcelku pohodlný život, nemusela jsem ho jíst kořínky, mohla si občas něco hezkého koupit, měla naspořené nějaké peníze, měla na splácení hypotéky, a občas mohla někam cestovat. a nechápu, že má někdo tendence se se mnou srovnávat? každý dělá něco jiného, je za to jinak ohodnocený. a vadí mi na tom to, že ad má patent na to, že ví, jak jsou lidi stádem, že by u nás ve městě nechtěl žít, protože tu žijou samí idioti, on se cítí být výjimečným. a nikdo k tomu nesmí nic říct. dovolim-li si to, pak se toho dozvím... || naštval mě. nasral mě. pak to zase začal otáčet v to, že je vytočený, že mě má rád, že své přítelkyni vypráví o tom, jak by byl rád se mnou, protože si rozumíme. wtf?!!!!! ale já nedokážu některé věci v přátelstvích zkousnout. vím, že často působím až přehnaně sebevědomě, že mám pocit, že si ledascos vydupu, když se mi něco nelíbí, tak to řeknu, ale má to své mantinely. myslím, že mě mají lidi pro moji přímost rádi. neservíruju ji tak, abych tím ubližovala. nikdy nehodnotím lidi dle toho, jak vypadají, protože za prvé, každý jsme nějaký, a za druhé v dnešní době rozmanitosti by to byla i škoda. || jsem tak ráda, že jsem se nenechala ve finále pobláznit a nepraštila se svým dlouholetým vztahem jen proto, abych mohla být s tímhle týpkem něco víc. || včera mi nezávisle na tom řekl honza v baru, že badboy je nejspolehlivější člověk, jakého poznal, že nikdo z jeho okolí nemá takový smysl pro spravedlnost, a nemele jen tak pantem, jako můj badboy. a že bych si toho měla sakra vážit. a má pravdu. k čemu by mi v životě byl charizmatický okouzlující týpek bez cíle? sice chytrý až běda, ale taky badboy, který ve spoustě věcí mlží. jak mi ad řekl, celá léta ho ta moje nedůvěra v jeho perspektivu uráží. možná proto ta chemie léta fungovala. nebyla jsem kořist, která si sedne na zadek, viděla jsem chyby a viděla jsem to, co bych nechtěla, aby můj partner dělal/měl. se mnou to taky není lehké. vím, že můj badboy musí mít svatou trpělivost a být hrozně tolerantní, jinak by už dávno utekl. nemám ráda svazování, chodím si na kafíčka, cestuju si s kamarádkami, chodím do divadla, navštěvuju se s přáteli, mám svůj život plný knih. ve spoustě věcech jsme právě jiní, a on mi to toleruje. tohle by ad ani nikdo jiný, nedal. || dnešek mi otevřel oči. téra