pátek 24. března 2017

nepíšu tak často, jak bych ráda. protože bych si chtěla poznamenat všechno, co mě baví, okouzlí, zaujme. ale mám docela rušné pracovní dny. dlouhé a je toho hodně. ale tím se netrápím. to je to, co mám ráda, co mě baví, co si užívám. moje práce. tenhle týden byl takový fofr, že jsem se až téměř sama lekla, že je pátek. minulý týden byl kvůli jednomu dni doma taky fofr. || v sobotu jsme se vydali celé plné auto do pardubic k sestřenici a její rodině. celé to bylo hrozně fajn. jen jsem se nechala rozhodit hloupou situací. kdy jsem si myslela, že bych si mohla v hradci v auparku koupit nemléko. stačilo by mi na to deset, max. patnáct minut, než bych od auta vyběhla do jídelní části, koupila dvě lahve a seběhla dolů. bohužel mum&tony byli zásadně proti. tony argumentoval tím, že jsem otravná, mum tím, že nechce čekat v garážích v autě. ani můj argument o tom, že hned v přízemí je costa coffee, že by mohli tedy těch deset minut počkat tam, nezabral. takže jsme dojeli domů, vyložili jsme doma psího kámoše, sedli jsme s badboyem do auta a jeli zpátky čtyřicet kilometrů, abych si mohla nemléko koupit. když to někomu říkám, koukají na mě jako na blázna. to jako vážně? musím říct, že mě to neskutečně zamrzelo. || v neděli jsme byli u badboyovi mamušky na obědě. bylo to strašně príma. bojovala teď rok s nemocí, a před pár dny jí potvrdili, že je zdravá. || o víkendu jsem dočetla lovce králíků od larse keplera a přesunula se na jih do itálie, abych zjistila, kdo je, či kdo jsou vlastně ty geniální přítelkyně. zašla jsem si s liškou do sekáče, ukořistila kardigen, a tríčo z primarku, které úplně stejné doma už mám, jen přímo z londýnského obchodu. koupila jsem si nové tepláky a mp3 přehrávač, protože jsem se rozhodla vrhnout se na inline brusle, a až si moje tělo zvykne na tenhle príma pohyb, chci se pustit do běhání. před třemi lety jsem tomu věnovala celé léto na chalupě - chodila jsem běhat několikrát týdně. pravdou je, že jsem se na tom skutečně nestala závislou, že jsem to brala jako takové nutné zlo, které na moje tělo skvěle působí. || dnes jsem si jela k sis&tonymu nafasovat pár propriet na výrobu kuše. během čekání na tonyho, mi sis udělala kávu do roztomilého puntíkatého hrnečku. protože jsem úchyl na focení roztomilých hrnečků, ve kterých mám kávu, udělala jsem si fotku, dala ji na instagram. a protože tony je můj stalker, tak mi hned přišla zpráva, ať to odstraním, že jejich domácnost nikde sdílet nebudu. což je pochopitelné. jenže na fotce je jen hrneček vzadu za ním rozmazaný dřez. účelem nebylo fotit cokoliv kolem. jenomže protože on je trošku hysterický, tak mi přišla nejdřív docela asertivní zpráva. poté evidentně vynadal mojí sestře, která mi hned volala. v podstatě jsme se shodly na tom, že o nic nejde, že je to jen puntíkatý hrneček. ale už jsem to v sobě neudržela a řekla jí, co si myslím. miluju ji nade vše, ale on dělá léta uměle vykonstruované problémy. už jsme to řešily se sis několikrát. vždy z toho nakonec vylezlo, že ten problém skutečně vzniknul uměle z jeho strany. téma hrneček z jejich kuchyně na mé fotce bude jistě tématem, který bude řešit dnes s námi v baru, u mých rodičů a všude jinde ještě minimálně týden. ne, nechodím po návštěvách, nefotím jejich interiéry a nesdílím je nikde. vyfotila jsem si hrneček. // za chvíli jdu mezi lidi. bohužel tony přijal všechny mé přátele za své, takže se potkáme. ale co, ráda se uvidím s honzou&macem. a pak půjdu domů. zítra vyrábím kuš, a v neděli mi přijde barvit bárbí modré ombré. a taky tudy projede americký konvoj, tak se asi půjdu podívat. téra

čtvrtek 16. března 2017

konečně se ke mně dostal kepler. a tak čtu. a je to boží. teď se mi napouští voda do vany, a pak se jdu ponořit i s knihou. resp. kniha zůstane nad vodou. haha. od středy už opět funguju. tzn. chodím do práce. asi to není pro moje hlasivky ideální, ale moc se flákat nemůžu. polykám antibiotika, piju denně litry čaje a nekouřím. neměla jsem asi od neděle cigaretu. nechybí mi to. ale to jen proto, že vím, že teď by to mým hlasivkám přihoršilo. takže nemám zatím žádné ambice to zase položit. || dělala jsem dnes čistku botníku. tzn. naházela jsem několikery tenisky do pračky. a odnesla válenky do kontejneru. a koupila si místo toho žabky. haha. takový na lítačku, jak já říkám. rozhodla jsem se znovu protřídit šatník. resp. mám to v té jedné šatní almárce tak nahečmané, že už ani nevím, co vlastním a co ne. Dnes jsem si po práci obešla pár obchodů, zmerčila skvělý černý cardigan až pod kolena. cardiganů mám docela dost, ale takhle dlouhý ještě žádný. pokud nevyhrabu něco geniálního v neděli v bazaru, jdu pro tenhle. dokonce mám i představu šatů. a několika topů. jeden střihově nesmírně zajímavý, avšak naprosto minimalistický, jsem spatřila včera na aliexpressu, avšak mám pocit, že přes prsa to bude fakt blbý. takže nic. || jsem čím dál víc rezistentní vůči kosmetice. ačkoliv jo, chodím vokukovat občas drogérie a e-shopy, ale vždy si uvědomím, kolik toho mám, a zase to pěkně zaklidím do regálu. pár kousků bych si přála, ale buď je to jiná cenová, nebo nejsou k mání v čr. a paradoxně se ze svých kosmetických přírůstků, které jsou na cestě, nejvíc těším na ten z aliexpressu. jde o nějakou no name paletku plnou korektorů, které se budou dát i dobře míchat. přesvědčilo mě to, že jsem na ni viděla několik dobrých recenzí na yt kanálech. potřebuji korektor pouze pod oči poslední dobou, mám kruhy, a nestačí na to ani vychvalovaný catrice, ani nic jiného. věřila jsem v korektor od značky l.a.girl cosmetics, který jsem si objednala, ale trefila jsem odstín spíš na nějaké nedostatky než na kruhy. takže také nic. konec kosmetického okénka. a vůbec, konec hlášení. téra

úterý 14. března 2017

nepopírám, že je nakonec docela příjemné strávit den doma. ale víte, jak to my osvč máme, takže tak. upřímně jsem si včera myslela, že mám spíš angínu, jak mi hořelo v krku, ale nakonec mi na orl byl diagnostikován zánět hlasivek. jak jinak. a pro urychlení léčby antibiotika. nerada si na nich frčím. ale tentokráte jsem kývla. a byť mám dnes takový hodně hluboký hlas, alespoň to už nějak výrazně nebolí. každopádně si náležitě užívám tu domácí pohodu, kdy střídavě piju konvice černého a zázvorového čaje. dočetla jsem severskou krimi sova, která mě tedy nijak nenadchla. a pustila se do knihy geniální přítelkyně od eleny ferranty. a konečně jsem viděla i film lidice. v neděli jsme byli s badboyem v kině na film masaryk. taktéž s karlem rodenem. čekala jsem od toho filmu něco úplně jiného, ale rozhodně jsem nebyla zklamaná. víc o jeho životě jsem zjistila už kdysi z knih od lenky procházkové (taková děsně divná paní) pan ministr, a hlavně z knihy jan masaryk od marcii davenportové, přítelkyně jana masaryka. takže film mi přišel naprosto v pořádku. nepodařilo se mi dobře stáhnout film nejšťastnější den v životě olliho mäkiho, tak to zkouším znovu. ač nový film, který uspěl i na festivalech, zasazen do finska v 50. letech. a mně se to ta určitě bude líbit. || jdu se pustit do opravy několika úkolů, a pak doluštit křížovky a zase se věnovat bohulibé činnosti jako je čtení či sledování něčeho. je toho tolik, co bych měla ještě přečíst, vidět, zažít, poznat. a ať ukrajuju, jak ukrajuju, pořád toho zbývá víc a víc. téra

neděle 12. března 2017

obrácené role. uklízím. třídím. badboy vaří a peče. opět jsem se rozhodla zredukovat množství věcí. dnes to padlo na boty. ty, které nenosím, nepotřebuji mít doma. a jinak mám dnes dopoledne zasvěcené i luštění křížovek. to vážně miluju! a čtu detektivní román sova. || v pátek jsem absolvovala moc dobrou bar tour. neobvyklá společnost, leč velmi fajnová, ve čtvrt na čtyři ráno jsem otevírala dveře domů a ještě si hodinu četla. || večer jsem vyrazila s mými padres do města pod horami na divadelní představení poslední trik georgese méliése v podání divadelního spolku drak. kdyby to trvalo další hodinu, dvě, tři, vůbec by mi to nevadilo. vizualizace, zpracování, hudba, příběh. uááááá. boží naprosto! a dnes kulturní jízda pokračuje. masaryk. jdeme s badboyem.  || zatoužila jsem nejen po letní cestě do gdaňsku, kterou mi badboy slíbil. ale i po bratislavě. a taky šumavě. a zlínu. a ostravě. a po farmářském trhu v čska, a po jarním babiččině údolí, a dobré kávě. jde na mě jaro. ve velkém. téra

čtvrtek 9. března 2017

dlouho jsem si nic nezaznamenala. a přitom by bylo co. ale kdykoliv jsem si otevřela blogger, přepadla mě doslova nechuť cokoliv psát. || přitom poslední dva týdny byly nakonec příjemné. musela jsem se zase zaběhnout do pracovních kolejí. po týdnu jarních prázdnin, kdy jsem přeci jen měla volnější režim, jsem do toho zase skočila. a bylo mi v práci dobře. || viděla jsem film jackie, a na doporučení kockandy jsem si pustila i film paterson. oba filmy se mi líbily, byť měly každý svým způsobem zvláštní atmosféru. film o jackie kennedyové se točil jen kolem smrti jfk,takže v podstatě bylo těžké dozvědět se něco přímo o ní. první část mě nebavila. poté jsem si dala stopku, zapátrala po informacích o jackie. kdo vlastně byla, co vystudovala, jaké měla zájmy. a pak se mi už dívalo mnohem lépe. film paterson není na csfd vůbec špatně hodnocený. ta monotónnost, zajetý stereotyp, mají své kouzlo. přesto si na konci říkáte to jako vážně? || přečetla jsem obě knihy od ladislava zibury, jednu knihu o životě a díle hieronymuse bosche, od charlotte linkové knihu ctitel. byla jsem z ní tak nadšená, že jsem po posledním středečním kurzu zůstala sedět v autě, dočítala, a až poté se rozjela domů. závěr byl pro mě slabý. to napětí, ve kterém jsem po celou dobu knihy byla, ke konci úplně vymizelo. čekala jsem velkou drasťárnu, ale nic tak divokého se nekonalo. dnes dočítám sůl moře, což je neskutečně čtivá kniha. s neveselým námětem. houká, nebo spíš teda kouká tady na mě sova, do které se pustím hned zítra. všechno to ovšem spěje k tomu, že moje mum už snad o víkendu přečte lovce králíků od keplera, a já se na něj konečně vrhnu. || minulou středu jsem byla v divadle, na předposledním představení v rámci abonmá mladého diváka, zmrdtvýchvstání - karel kryl. super to bylo. při představení se na jevišti uvařil bramborový guláš, podávalo se pivo. přesně všechno, co se ke mně moc nehodí. přesto to bylo žůžo. tuhle sobotu se chystám do města pod horami na divadelní představení poslední trik georgese méliése aneb úchvatná podívaná plná kouzel a triků divadla drak. a v neděli jdeme s badboyem do kina na film masaryk. neskutečně se těším. navíc jsem se dozvěděla skvělou zprávu, že příštím filmem julia ševčíka bude skleněný pokoj. hip hip hurá. no a mě o víkendu čeká vidět film lidice, který jsem si ještě nepustila. za poslední dva týdny jsem měla několik inspirujících hovorů, dostala dvě pozvánky na svatby, pomalu končím s antidepresivy, zjistila jsem, že jsem si přeci jen nakoupila za poslední měsíc dost kosmetiky. ale nejvíc jede balea. haha. stala se definitivně ovcí, když jsem si objednala síťové ponožky, choker a umělé řasy. a v dubnu přijdou do dm nové velmi výrazné barvy, budu mít modré ombré. mladší už nebudu, později si na něj už netroufnu. šlo by toho napsat ještě hodně. ale vlastně se mi ani nechce. chci si dočíst sůl moře. téra

sobota 25. února 2017

některé debaty jsou na pováženou nezdravé.

uvědomění včerejšího dne. potřebuji další fialovou tekutou rtěnku. včera jsem si vyšlápla v té od značky jordana, ale za mě není ta kvalita nejvyšší. a dnes jsem viděla u nicole z acos tekutou od macu k úplně nenápadně nalíčeným očím. pecka. moje sis včera pravila, že jí to připadá jako naprosto nepřirozená barva, že se jí to zkrátka nelíbí. ale já na tu fialovou na rtech jsem. || kolorit posledních víkendů. sama doma. už mě to snad ani nerozčiluje. co s tím zmůžu? dlouho jsem spala. protože jsem včera dlouho ponocovala. nakonec to byl skvělý večer plný milých lidí. začínala jsem s macem&honzou, pak dorazila kachna&jenda, za chvíli sis&tony, po dlouhé době se k nám přidala hanča, pak pavel&míša. zabředli jsme s jendou, kterého považuju za nesmírně chytrého a správného člověka do diskuse nad multikulti. v dnešní době ožehané téma. vcelku nevinně to začalo. mám totiž léta v peněžence obrázek didiera drogby. a v momentě, kdy sedíte u jednoho stolu s někým, kdo bez skrupulí přizná, že je rasista a byť samozřejmě asi z nějaké úcty k vám drží ještě svá pojmenování různých ras na uzdě, přeci jen to byla zvláštní diskuse. pokud se tomu dá tak ještě říkat. má své přesvědčení postavené na historických a geografických faktech. ok. nakonec ho kachna odtáhla domů, čímž tahle debata skončila. vlastně zaplaťpánbůh. moje sis se na tohle téma odmítá bavit úplně, protože stejně jako já nesnáší veškeré urážení lidí s jinou barvou pleti. a tak jendu vystřídal honza. jenže tenhle náš kamarád nemá argumenty. pouze urážky. to se pak blbě diskutuje. takže sis začala být značně asertivní a snažila se ho odpálkovat tím, že mu své názory sdělovat nebude, což honza nesl nelibě. nakonec jsme to museli s tonym uzavřít, že jsme začali nesmyslně mlít o duze a jednorožcích, a tím se multikulti uzavřelo. večer zakončený kebabem. což mě právě udivuje. honza tam s námi rád pravidelně chodí. navzdory tomu, že se o prodejcích vyjadřuje velmi pejorativně. tam si vždy ale slušně objedná a pochutná si. a já tomu říkám pokrytectví. 

vyšel nový lars kepler. sis už ho má a čte. já si dala za úkol dorazit o víkendu dvě knihy a pak už jen vyčkávat. lol. || btw přečetla jsem knihu od ladislava zibury. a pak jsem ji půjčila své sis. kniha by mohla mít pokračování. protože poté, co ladislav prošel turecko a izrael, a sestře zbývalo dočíst sedm stránek, zapomněla knihu ve vlaku. přičemž ale funguje kurýr českých drah. a ještě předtím neskonale ochotní průvodčí, ziburova kniha již čeká v hradci a v pondělí dopluje k mojí sis. takže zibura cestuje i po česku. jediné nestylové je to, že to je vlakem, nikoliv už pěšky. 

dnes se mám vidět s markét, a večer si asi pustím film jackie. || v týdnu jsem viděla výborný film oko v oblacích, mám tenhle typ filmů moc ráda, ale konec mi nedělal dobře. tak teď něco dalšího ze života. téra

čtvrtek 23. února 2017

pretty good.

u nás se jarničky chýlí ke konci, a mně bude tenhle volnější režim chvíli chybět. dnes tři kurzy, a pak volno. v rámci jarních prázdnin byly ve školce na angličtině jen dvě děti. a tak jsme si k nim přibrala další dvě, které už nemusí spát po obědě, protože půjdou letos do školy, a zároveň by seděly vedle u stolečku a nejspíš něco kreslily. a bylo to úžasné. ta jejich radost. vojta, který chodí standardně, na mě visel se slovy ještě jednu hodinu tady buďte. sice jsem nebyla, ale notnou dávku času jsme si pak ještě vyprávěly s paní učitelkou a děti si u toho kreslily. už vím, jak se kreslí mořská panna a kamion. || říkala jsem si, že druhá hodina je ideální na nákup. nikde nikdo. omyl. ale žádné rozčilování. v takku, které nemám ráda, protože není ničím originální, a je akorát zbytečně drahé, jsem si koupila černé tílko se širokými ramínky a véčkovým, avšak velmi cudným výstřihem lemující černá krajka. to samé i spodní lem tílka. nejdřív jsem nechtěla, ale když jsem se od vchodu dvakrát ke stojanu vracela, nakonec jsem si ho koupila. || doma jsem během odpoledne odpadla. spánek. sny. probuzení. tma. plánu na zítřek jednu firemní hodinu, kterou si představuji úplně jinak než standardně. a poměrně se na to těším, ale jsem upřímně i zvědavá, jak nám to půjde. || večer pak bar. a v sobotu nějaké filmy, relax. a snad i čas s badboyem. tři víkendu po sobě jsme ho trávili separé. tak snad tentokráte. téra