úterý 8. srpna 2017

je mi parádně. dítě mi lítá v bříšku jak splašené, je vzhůru v nejroztodivnější denní či noční dobu, začíná mě slušně kopat, a ono je to fajn. byť se rozčiluju nad tím, jak mám vlastně spát? zítra začínám znovu lymfodrenáže. udržovací. jednou týdně. do porodu. ale už jen na zádech. glykemie mi lítá, jak se jí zachce. tzn. chvílemi úplná pecka. a pak najednou spodní hranice zbytečně vysoká, a já nevím z čeho proboha. dnes jsem měla slušnou hranici po ránu. potěšilo mě to. a tak jsem si ke snídani dala plátek fit chleba s žervé a třemi plátky rajčaty, a glykemie vyskočila o 0,7, proč? co míň už bych měla sníst? jasně že jsem zkoušela nechat tělo i hladovět, ke snídani rajče a paprika, a jak šla hodnota dolů. že mi bylo špatně? to vem čert. pak káva se sojovým mlékem místo svačiny a hodnota šla ještě níž. a já se tetelila blahem. a pak to se mnou málem švihlo, jak jsem byla bez energie, bez cukrů a hladová. nějaký kompromis musím najít. stejně se bojím, že nesnížím-li permanentně tu hodnotu na lačno, inzulin mě nemine. a přijde mi to hrozně nefér. dívala jsem se na jednu diskusi na internetu, a tam ženy psaly o tom, že mají po jídle hodnotu třeba mezi 8-10. já mám maximálně do šesti, což je jen pár desetinek od zdravého člověka. ale spodní má být na lačno na 5,3, a já se pořád pohybuju v rozmezí 5,4-5,6. někdy se mi podaří dostat se i na 4,5, ale nejsem schopná z jídelníčku, byť si všechno zapisuju a vážím, vyčíst, co ten pokles způsobuje a co ne. jednou na nějaké jídlo reaguje tělo v pohodě, jindy glykemie vyskočí. vím, že třeba mléko mi glykemii zvedne, a tak jsem přešla na rostlinné mléko. zcela upřímně, značka alpro mi připadá nedobrá. jediné, co mi chutná, je sojové banánové v malé krabičce, ale to bych také neměla kvůli cukru. a mandlové je kekel. už jsem to prubla podruhé. kauflandí značka je maličko lepší. ale stejně teď čekám, až se mi vylouhuje kokos a půjdu si udělat svoje, abych si mohla k obědu udělat tofu na kari s kokosovým mlékem a rýží. další věc je příjem vápníku. omezila jsem mléčné výrobky, a téměř nejím maso. a zjistila jsem, že mi na jedné stoličce praská sklovina. takže zase půjdu sondovat to lékárny, co by mi tak mohlo pomoci. je to prapodivné tohle hlídání všeho.

čtu loutkáře. ta knížka mi přijde trošku ujetá příběhem, ale z hlediska jazyka, lingvistického vědění a různých etymologických roztomilostí se mi to líbí moc. musím to ovšem dnes dočíst, abych mohla do čtvrtka přečíst dívka v ledu. a ve čtvrtek si mám v knihovně vyzvednout novou knížku anny bolavé. moje čtenářské tempo je poměrně slušné. filmové už mnohem méně. || dnes je můj highlight dne ten, že vezu sis s rukou v sádře ke kadeřnici do města, a pak si spolu nejspíš zajdeme na kávu. my prozatímně nepracující ženy máme zvláštní topky dne. navíc jsem dnes šla do drogerie pro barvu na vlasy a do zdravé výživy pro tofu, a půl hodiny jsem se malovala a žehlila si vlasy. a vyšla si v těch téměř nejparádnějších botách. protože jinak bych určitě zůstala v tríču na spaní a měla pocit, že nedělám lautr nic. || jdu se pustit do dodělávky kokosového mléka a přípravy oběda. těším se, že snad od zítřka se má pokazit počasí, troška toho deště, což by znamenalo, že v sobotu či v neděli můžeme vyrazit na houby. téra

neděle 6. srpna 2017

léto utíká mílovými kroky. a to je dobře. a já nepíšu. téměř dva týdny ticho po pěšině. ale instagramu se nevzdávám. || naposledy jsem psala o radilkách a byla jsem pěkně zlostná. celý ten týden byl takový krušný. ve středu definitivní potvrzení těhotenské cukrovky a studování tabulek se sacharidy, měření glukometrem, sžívání se s touhle "parádou". v pátek cesta na sever. byť to zní jako od čapka, není to tak idylické. moc jsem se těšila, a najednou mě v pátek přepadl takový divný pocit. po poledni jsme vyrazili, v turnově nám kikslo auto. a to byl takový poslední hřebíček do rakve. měla jsem sto chutí otočit se a štrádovat si to směr vlakové nádraží, nasednout na první rychlík a vrátit se domů. všechno dobře dopadlo a za pár hodin už jsem si léčila pocuchané nervy a zrelaxovávala se v malebné vesničce na ještě malebnější zahrádce. ráno jsme s badboyem vyrazili na ještěd, v neděli pak dopoledne projít liberec. po sedmi letech na místě činu. navečer jsme dorazili opět domů, přibalili pár věcí a odjeli na tři noci na chalupu. jelikož mi přišla v úterý ráno zpráva, že firma ruší až do posledního srpnového týdne angličtinu, začala jsem se hrozně litovat. ve středu jsem tam měla ještě zajet odučit pár kurzů, a pak na tři týdny volno. jenže nakonec jsem se rozhodla nerouhat se. takovéhle volné léto už minimálně dalších osmnáct let nezažiju. navíc mi roste břuch, dítě se čím dál víc hýbe, mně se špatně spí. takže co bych si vlastně neudělala prázdniny? jen v pondělí tři kurzy. a občasné další dva v týdnu. a to je veškerá má pracovní aktivita. měla bych se stydět. ale nestydím se, snad jen, že sahám na své úspory a nechávám se slušně živit od badboye. ale na to my nehrajeme, my jsme finančně jednotní už kupu let. a tak si alespoň hodně čtu. sleduju kriminálky. koupu se v bazéně. vážím potraviny. měřím si glykemii. mazlím se se psíky. občas se mnou mávají hormóny, tak si trošku pláču. a jinak je mi fajn.tenhle v pátek měl badboy volno, vyrazili jsme na výlet i se psí smečkou do neratova, nachází se tam překrásný barokní kostel, který má skleněnou střechu. kavárnička, kterou nám doporučovala sis, byla ještě zavřená, ale nebyli jsme tam naposledy. večer pak grilování. a v sobotu jsem se rozhodla, že v neděli budu dělat badboyovi závozníka a vyrazím s ním na cestu náklaďákem. a tak jsem večer navařila vajíčka na tvrdo, před usnutím si četla, odpadla, v pět na první zazvonění budíku vstala, připravila chleby na sváču, to se musí, udělala ze sebe téru, a vyrazili jsme kamsi pod benešov. kombinace dálnice d1 a dítka v mém bříšku způsobila zcela nové pocity. absolutně jsem nebyla pánem svého těla. nejen že jsem vděčná za každou chvíli, kdy se ve mně můj chlapeček nemele, ale jsem také šťastná za každou dvouhodinu, kdy nemusím vyklepávat svůj močový měchýř. ovšem tato kombinace způsobila to, že byl chlapeček vzhůru a z mého močového měchýře se ještě stala trampolína. ale nejeli jsme po d1 tam ani zpět dlouho, takže jsem nakonec nějak přežila. ovšem umím si představit, že se po tomhle tankodromu projíždějí ženy v termínu, které již chtějí rodit. určitě to vydatně pomáhá.

zítra tři kurzy hned po ránu. do konce týdne zbylé dva občasné nemám, takže mi okamžitě pracovní týden zase skončí. pár dní pobudu ve městě. jakože lymfo lékařka, a taky knihovna. a snad konečně úklid špajzky, a nějaké to pracovní chystáníčko se na poslední tři měsíce, než poviju. ve čtvrtek se pak na dalším screeningu uvidím zase se svým chlapečkem.  a pak se cca na deset dní stěhuju opět na chalupu. přijede sestřenice s rodinou, pak téra s mári, a prostě si tak budeme. tak jo. konec hlášení. téra

středa 26. července 2017

včerejšek jsem si chtěla maximálně užít. v posteli. s knížkama. a odpoledne s mojí sváteční sis. asi nebyla dobrá konstelace hvězd, protože mě hned z rána rozladily opět komentáře pod jedním z MÝCH příspěvků na fb, který se ani vzdáleně netýkal mateřství. jenže všechny tyhle radilky, kované matky, mají pocit, že o ty žvásty hrozně stojím. nějak jsem tu debatu včera večer zakončila, a už mi zvonil telefon. důša. co je na tom tak špatného? přišlo mi, že se téměř hodinu bavíme o ničem, protože matky mají ten správný světonázor a pravdu, a hlavně VĚDÍ. neberu jim to. ale vadí mi, že aniž bych se něčeho dožadovala, na něco se ptala, tak mi dávají odpovědi. jistě že nejsem padlá na hlavu a vím, že moje představy rozhodně neklapnou. ale já mám spíš u ostatních pocit, že kupa věcí nejde, protože se jim do toho prostě nechce. s dětmi se přeci nedá cestovat pár let. jistě, pro pohodlnost matek to znamená, že by si to neužily tak jako, když děti neměly. není to o tom, že to nejde, ale že mají priority srovnané jinak. a určitá pohodlnost v tom zápřahu jim je prostě komfortnější. proto mě trošku hystericky rozesmálo, že mi tam dává svůj názor matka od dvou dětí, která se vdávala v sedmnácti, hned po maturitě porodila první dítě, a teď, po patnácti letech ve vztahu s manželem měli poprvé pár dní pro sebe. můžu ji jen politovat. takže asi tyhle matky začnu na svém fb regulérně blokovat, odstraňovat. přemýšlela jsem o dočasné deaktivaci fb, ale nechce se mi do toho. mám to tam nastavené tak, abych viděla veškeré novinky, zprávy, politické události. nevstupuju do žádných nesmyslných skupin. jsem jen v takových, které mi dávají smysl, viz. co čteme. a beru to jako kanál, který mi pomůže zavzpomínat a dovědět se. || včerejší telefonát byl nakonec fajn. když jsem se vyvztekala, a důša mě podarovala mateřskými radami, tak jsem další dvě hodiny mluvily o kosmetice, knihách, vztazích, kabelkách. a dohodli se, že v pondělí se uvidíme. deal. 

včera mi dorazil náš nový batoh, ze kterého mám vskutku radost, a nejraději bych v něm všude chodila. i po obýváku. ale zase prrrr. křest ohněm absolvuje o víkendu na liberecku. || za chvíli mě čeká diabetologie kvůli těhotenské cukrovce, pak jedu odučit dva kurzy, a ve dvě už mám sraz s míšou ve městě v kavárně. naposledy jsme spolu byly v dubnu tři dny v praze, od té doby fungujeme jenom telefonicky a smskově, takže se hrozně těším. 

aktuálně čekám na telefonát jedné paní, matky holčiček, které učím, takové maličko pijavice, abychom se domluvily. normálně mi připadá vskutku normální, že mi rodiče dětí telefonují a domlouváme lekce, ale s ní to není nikdy jednoduché. ale ještě pár měsíců, a skončí to. jí tedy nestačí říct jednou, že prostě prosinec a leden fungovat nebudu, a pak sice maličko ano, ale týká se to jen pár hodin, a oni to vědí tedy s dostatečným předstihem na to, aby si mohli zajistit někoho jiného. stále se ptá, jestli mi budou moct prosinec a leden, kdy je před pololetím telefonovat. připomíná mi trošku tu slečnu z čsob call centra, která mi v pátek volala a chtěla se pobavit o produktech. říkala jsem ji, že jde-li o úvěrové produkty, bavit se nebudeme. tvrdila že ne, a pak to rozbalila s kreditní kartou. buď byla debilní ona, nebo si myslela, že jsem asi já. a byť jsem stále opakovala, že nechci kreditní kartu, stále mlela svou. nakonec jsem jí musela říct, že asi velmi špatně funguje spojení mezi její a mojí linkou, protože nechápu, že jí to nestačí říct jednou. pak nasadila ještě asertivnější tón, tak jsme se rozloučily. ale popohnalo mě to k tomu, abych do banky došla a řekla si o účet zadarmo. a dostala ho. takže vlastně dobrý.

jdu prošlápnout nové botky a vyrážím těch dvě stě metrů k lékařce. see u. téra

úterý 25. července 2017

nečekaně mi spadl do klína zaplacený den, kdy nepracuju ani hodinu. not bad. dozvěděla jsem se to hned po ránu, kdy jsem i tak mohla předtím zůstat delší dobu v posteli. včera jsem dlouho dočítala příběh nového jména. hutnou knihu plnou skvělých poznatků a osudů. dočetla jsem. sic se mi nečetla lehce, a prvních sto dvacet stran jsem četla tak polehoučku. a včera jsem přečetla tři sta stran a bylo mi až líto, že je konec. ještě že jde o tetralogii. hned jsem si nachystala další knížku, která je z úplně jiného soudku terezínskou novelu s názvem i viděl bůh, že je to špatné, napsal ji otto weiss, který zahynul v osvětimi. dnes jsem ji během hodiny přečetla, a konečně se můžu pustit do poslední knihy asy larssonové, kterou jsem zatím nečetla, a to je temná stezka. není to její poslední kniha, trošku jsem to chronologicky nezvládla, jde o předposlední detektivní příběh, ale bude skvělý. ostatně jako cokoliv, co vyšlo z pera téhle severské autorky. jen tak jsem koukla na svoji knihovnu a už přesně vím, co budu číst pak dál. a to mám stále ještě jeden velký rest žízeň od jo nesba. vím rozhodně, že nebude pokračovat hnedle po téhle knize, protože už je to nějaký pátek, co nejsem schopná číst několik detektývek v řadě za sebou. mám tu zahradnictví od petra jarchovského. dostala jsem ji k narozeninám, pořád mě svrbí ruce, abych po ni už už nesáhla, ale pak se vždy zarazím s myšlenkou na to, že možná bych měla vidět nejdřív film, protože pak mě zcela jasně nebude film bavit. můj klasický problém. || měla jsem chuť vidět i nějaký film, a tak jsem brouzdala mým archivem v ntb, kde mám kupu filmů a notnou dávku jsem jich ještě neviděla, a volba padla na film muži, ženy a děti. asi ten film nemusím vidět znovu, ale nebyla jsem nespokojená. a pak jsem frčela do pojišťovny podepsat dodatek ke smlouvě. čekala jsem, kdy se ozvou, aby mi oznámili, že mi sice pojistí případnou invaliditu, ale nikoliv způsobenou vlivem primárního lymfedému. tak teď už je pojistka komplet. dnes se asi uvidím s liškou, což je v mém osamělém dni docela príma změna. ale pokud to neklapne, mám pocit, že tohle počasí není vůbec špatné na povalování se doma a čtení si. vypila jsem už několik hrnků čaje. koupila jsem si v marks&spenceru nějaký slabší odpolední. kate mi sice radila bezkofeinový, ale já mám všechno, co nese název bezkofeinové, zafixofané jako hnusné. proto jsem přešla v těhotenství ze silných černých čajů na takové ty snídaňáky, do kterých dám hodně citronu a tradááá. ačkoliv je můj chlapeček teda docela divočák, nevím, zda je to způsobené kofeinem, ale dám-li si kafe, mele se ve mně mnohem víc. a dnes se vrtěl tak moc, že jsem si četla doma za chůze, protože v klidu mi to není úplně příjemné. 

mám komplet vytřízenou kosmetiku. a už pokukuji po novém jemně našlehaném mejkapu od the balm. ještě něco z toho, co mám, do konce léta spotřebuji, a pak se můžu zajímat o nové věci. lol. téra

pondělí 24. července 2017

včera jsme měli s badboyem i boříkem vymýšlecí chvilku. nejdřív jsme urputně mazlili psího kámoše, a pak jsme vymýšleli, co všechno musíme stihnout do porodu, a jak to bude pak. už jsme si vybrali knihovničku i komodu. rozhodla jsem se, že budu chlapečkovi hned od začátku spořit, ať má jednou hezčí start. badboy jel už večer do prahy, kde v noci skládal, psí kámoš obsadil lóže, zachumlal se do peřin a spal spokojeně až do rána. já ráno tři kurzy a pak tři banky. hezké rovnítko. a zbytek dne zase volno. jedna studentka si zlomila ruku, takže kurz se přesouvá na další týden. psí kámoš odjel zase na chalupu, badboy se probral k životu, je vzhůru a láteří na to, že jsem včera nakoupila hlavně ovoce a zeleninu, a on chce něco kloudného. k obědu jsem nadšeně nakrájela z brambor a batátu hranolky, posypala kořením, dala na pečící papír a ve finále zasypala sýrem. ksichtí se, že batáty nejí, a samotné brambory jen tak nebude. || zítra by mi už mohl dorazit nový batůžek, a také jsem dostala hroznou chuť na to vlastnit zase oxfordky. naposledy jsem je měla před více než pěti lety, kdy jsem je prochodila až do úplného rozpadnutí, a v londýně jsem si v primarku musela koupit mokasíny a na marble arch hodit drahé oxfordky do koše, jak už nemohly. lol. teď mě napadá, že ty mokasíny byly hrozně fajn! na oxfordky jsem přišla, když jsem bloumala po obchodě gate, kde měli nesmírné kvantum bot. jenže. upřímně. měla jsem z gatu troje boty. jedny jsem netrefila velikostí. můj problém. dvoje byly příšerné kvality. teď mám nově ty polobalerínky, které se mi líbí, že jsou prostě jiné - semišové, s třásničkou na špičce, na boku vykrojené. ale jsou takové elegantnější, takže ne na běžné lítání, a tudíž by mohly chvíli vydržet. oxfordky bych ale zase na podzim ráda nosila hodně, na střídačku s perkami a teniskami. perka mám v merku nějaké u bati, letos půjdu do kůže, nikoliv koženky. a tenisky? superstárkám od adidasu definitivně praskly podrážky, a jedny new balance tenisky jsou po zásahu pračky fešné na prochajdu se psem, a tak mi zbývají moje růžové nb krasavy, zlaté tenisky a žádné jiné. proto bych chtěla nové - šedé či černé. a i ty oxfordky bych chtěla nějaké slušnější. toliko o botách. || dnešní odpoledne/podvečer/večer opět zasvětím eleně ferrantě, která je prostě holkou do postele, a krásně se mi tam s ní tráví čas. jdu za ní a na ní. téra

btw když jsem u těch bot, v sobotu mi volala nadšená bárbí, že mému chlapečkovi koupila conversky, takže to bude stylař hned odmala. a tony mi hlásil, že mu objednal bodýčko s audi znakem, aby měl styl! lol.

neděle 23. července 2017

zase uběhl další týden. vzhůru do posledního červencového, a pak se prázdniny překulí do druhé poloviny. mně to nevadí. minulý týden jsem do středy učila. ačkoliv můžu mluvit o práci, když jsem ve středu ve finále odučila jeden kurz a zbylé dva byly zrušeny, ovšem pozdě, takže si je stejně vyfakturuji? středeční odpoledne jsem tak strávila s tour de france, a pak se přesunula z chalupy domů, kde jsem se pustila do dalšího velkého úklidu. probrala jsem znovu kosmetiku, vyřadila další kousky, zbavila se tuny papírů, přerovnala si obě knihovny, všude vytřela. a pak padla za vlast. nicméně jsem se tak moc těšila na další ráno, kdy jsem mířila do prahy, že jsem stejně blbě spala. o půl šesté vstávačka, rychlá ovesná kaše, čaj do termohrnku, knížku do kabelky, a badboy mě vezl náklaďákem do prahy. a bylo to príma. vysadil mě u chandlerovic před domem. takže jsem pomazlila gábora, strávila pár hodin s kate, daly jsme si príma oběd, a já vyrazila na vlak do centra, kde jsem si v našem mase vyzvedla eriku, přidal se k nám i její tchán, který je taktéž z našeho města, a vyrazili jsme za kultůrou. museum kampa a výstava adolfa borna. trvá do 30. července, šíleně jsem na ni chtěla jít, a tak tak to stihla. ale protože jsme šli na prohlídku až v pět, v šest se dostali ven, měli jsme smolíka ohledně werichovy vily, kam jsme se také chtěli zajít podívat, avšak zavřeno. pouze kavárna otevřena veřejnosti. tak máme s erikou další společný plán na příště. pak už jsem zase fofrovala na hlavák na vlak zpět do uhříněvsi. nejdřív dorazila maru na kus řeči, poté dorazil z práce chandler, a nakonec pak janička. jsem tak ráda, že jsem tuhle holčinu před dvěma lety přes chandlerovi poznala. takže téměř kdykoliv přijedu do prahy, sdílíme spolu gauč a povídáme si do pozdních ranních hodin. sic jsem avizovala, že už toliko nevydržím, a během toho, co gáborka uložili, chandler se také odebral na lóže, a kate s janičkou si povídaly, já na chvíli zavřela oči na gauči. ale pak jsem se probudila a téměř do dvou hodin jsme povídaly. těsně před ulehnutím jsem se při bleskovém mrknutí na internet dozvěděla, že chester bennington spáchal sebevraždu. hrozný. hrozný. hrozný. linkin park byla vždy moje srdcovka. dokonce si pamatuju, že jsem v roce 2003 vyrazila na jejich první pražský koncert. || vzala jsem si na cesty elenu ferrante a její novinku příběh nového jména. musím říct, že se mi to líbí. dokonce se mi to líbí moc. ale nejde mi to vůbec číst rychle. úplně stejně jako genilní přítelkyně. || pátek jsem věděla, že mě nakonec badboy v praze nevyzvedne, protože ho práce zavála jinam, a tak jsem se ve čtvrtek v podvečer rozhodla zarezervovat si bus sa, který teď nově jezdí i k nám do města. hele, plno. naprosto mi to zdecimovalo plán, který zněl, že v pátek po o se přesunu městskou na cčm, projdu pár obchodů, dám si kafíčko ve starbucksu, chvíli si počtu, a pak se přesunu na bus a za dvě hodiny budu doma. člověk míní. a tak jsem musela všechno přehodnotit, vydat se do města, uložit si tašku na hlaváku v úschovně, vyrazit na václavák, obejít m&s, gate a c&a. hon na podprsenku byl neúspěšný. v gate jsem si chtěla koupit za pár korun tenisky a místo toho jsem si koupila takové špičaté semišové polobalerínky s třásní. balerínkám moc neholduju, tohle byl fajn kompromis. a za pakatel. v c&a jsem si koupila ananasové tríčo a slimky. koupila jsem si je schválně o číslo větší, že mi budou hezky přes bříško. to jsem to zase zvrtala. jsou mi velké všude, a ten břuch do toho ještě nemám takový, takže mi sjíždějí dolů za chůze. takže ještě budu muset uspořádat hon na nějaký fešný pásek. || a pak už cesta na hlavák, vlak. výluka. únava. vedro. dlouhé cestování. a to jsem za cíl zvolila čska, kde mě badboy vyzvedl autem. mám zase vlakem na čas vybráno. hate it. a víkend na chalupě. včera dorazila večer sis s tonym, nešel proud, grilovali jsme. hráli evropu, ale tak nějak jinak. pouze s kartičkama. zabíjeli škvory. poslouchali křik sousedky, které někdo zajel kočku. normálně byste ronili slzy s ní, ale ona a její rodina mají všichni papíry na hlavu, iq tykve je ještě vysoké, a jejich kočka se množí každé roční období. a protože mají domek s dvorkem hned u cesty při příjezdu na náves, silnice je tam vskutku úzká a její koťata a kočky se tam neustále vyvalují, vy znalí tamních poměrů standardně troubíte, nebo zastavujete a kočky z cesty odklízíte, vám musí být jasné, jak to jednou dopadne. a tak jim někdo jednu z koček přejel. akorát my to pak museli poslouchat. || jdu do postele s elenou ferrante, a těším se, co přinese další týden. v sobotu budu po více než sedmi letech v liberci. a moc se těším. téra